Young justice - recenze

Young justice (dalo by se to přeložit jako Mladá spravedlnost, ale to zní pěkně blbě, takže to nikdo nepřekládá) je relativně nový americký animovaný seriál, který pochází z dílen DC comics.
(pokud vám to nic neříká, odkazuji vás na můj starší článek "Pár věcí o amerických komiksech")
Young justice byl také název komiksové série, která vycházela v USA v 90. letech, avšak my se budeme věnovat právě seriálu, který, navzdory názvu, nemá s touhle komiksovou sérii skoro nic společného.

O dovolené a jak se jako obvykle spousta věcí pokazila

Murpyho zákon říká, že to, co se může pokazit, se také pokazí. O dovolených to pak platí dvojnásob, protože z nějakého důvodu mají dovolené tendence se pokazit mnohem častěji, než dny normální, pracovní.

Tento rok byla naše dovolená… Nu, zajímavá. Nehodnotila bych jí pouze negativně, protože určitě přinesla mnoho zajímavých zážitků, ale popravdě, těším se domů strašně.

Jako každý rok jsme se vydali objevovat další část naší milované republiky (u moře už jsem nebyli pěkně dlouho) Již jsme navštívili Krkonoše, Orlické hory, Jizerské hory, Českou Kanadu, Český Les, Jeseníky a Krušné hory a další na řadě bylo České Švýcarsko. Protentokrát jsme si jako místo ubytování zvolili jistý hotel s polopenzí na doporučení známých – obvykle totiž býváme v apartmánech a vaří nám máma. (ž čehož moc nadšená nebývá)

The Amazing Spider-Man - recenze

Když se v kinech objevil nový Spider-man, bylo mi jasné, že ho musím vidět. Ačkoli mám spíše slabost pro "béčkové" a méně známé hrdiny, Spider-man je moje srdcovka už od dob, kdy jsem jako malá sledovala kreslený seriál na Fox Kids.
Narozdíl od většiny fandů jsem byla nový rebootem nadšená ještě před tím, než jsem šla do kina. Ačkoli je původní trilogie od Sama Raimiho poměrně kvalitní (i když třetí díl to totálně zazdil), já z něj byla spíše zklamaná. Hlavně proto, že Tobey Maguire, původní představitel Spider-Mana, vůbec neodpovídal mým představám o tom, jak by měl vypadat Peter Parker. Ať už vzhledově, nebo způsobem, jakým ho hrál - jako naprostého pitomce a ufňukánka, který si pořád jenom stěžuje, jak to má těžký, že je Spider-man a že ho Mary Jane nechce a nebo že ho chce a nemůžou spolu být... No hrůza. A MJ byla děsně uječená.

Jak jsem byla na Festivalu Fantazie...

Jak už jsem se tady na blogu zmiňovala, nejsem vůbec spontánní člověk. nesnáším náhlá rozhodnutí a akce a k riskování mám přímo odpor. Přesto se mi jednou za čas něco pohne v hlavě, tak nějak mi tak klikne a já provedu něco, na co bych za normálních okolností ani nepomyslela. Moc často to ale nebývá...
Tentokrát mi kliklo v hlavě, když jsem se vrátila z školního výletu v Chrovatsku. Byla jsem děsně unavená, spálená, zakrvácená (no, částečně) a jediné, po čem jsem toužila byla teplá koupel a postel. Jet hned příští týden zase někam do pryč? Nemyslitelné! Ale po Chorvatsku, na které jsem se velmi těšila, jsem byla trochu rozpačitá. Zažila jsem tam sice pár fajn věcí a špatné to vyloženě nebylo, navíc jsem si jako trofej přinesla úžasné superman tričko, přesto ve mě některé události zanechávaly stopu hořkosti.
Pak jsem si vybavila Tinčino lanaření, abych s ní jela na Festival Fantazie a řekla si: "Fuck it. Slyšim dobře, autobus tam jede bez přestupů a já si vážně potřebuju mluvit s někym, kdo se ke mě nebude chovat jako k idiotovi."
A jak jsem si řekla, tak jsem udělala.

Když jsem pak v pátek seděla v palmičkové autobuse vedle Tinky a Rillanon, přičemž jsme na nádraží potkali dalších pár jihočechů, co směřovali na FF, ještě jsem tomu tak trochu nemohla uvěřit. A to už jsme frčeli směr Chotěboř...
No, co bych vám povídala. Bylo to boží. Bylo to ultimátně dokonale naprosto boží a tak moc úžasný, že nějak nedokážu popsat slovy, jaký to přesně bylo. Tak ale pokusím se....