Škola s příběhem

Na mojí škole jsem už osmým rokem, což je nejdéle, co jsem kde byla. Je to prastará školní budova, rozšiřována různými přístavky a probouráními a občas trochu připomíná čtyřúrovňové bludiště. Třídy se skrývají vysoko na půdě a mají šikmou střechu, dole ve sklepě (opravdu ve sklepě, vedle topící místnosti) s miniaturními okýnky těsně u stropu, kterými sledujeme boty kolemjdoucích. Do některých tříd se dostanete tak, že projedete jinými třídami a hledat některé kabinety je jak hledat minotaura v labyrintu.

Ačkoli jsem na škole už osm let, jsem si jistá, že jsem nebyla úplně ve všech třídách.

Dříve byla naše škola, přinejmenším zvenku, odporná barabizna. Pomalovaná grafity a připomínajíc tři domy nalepené na sebe (spolu s kostelem). Minulý rok se konečně dočkala nové fasády a teď vypadá krásně jako nová. Je mi jen trochu líto, že se tak stalo až v posledním roce, co tu jsem…

To samé se týká mnohých učeben. Když jsem byla v primě, učebna biologie byla stejná jako všechny ostatní, akorát měla navíc prastarou televizi. Teď je učebna biologie hypermoderním místem se speciální dotykovou tabulí a novými skříněmi plnými biologického materiálu. (brouků, modelů kostí a tak podobně)

Už také zmizely prastaré dřevěné lavice, které jsme mívali v některých třídách. Měly nádherný povrch, na který se dalo skvěle psát, a byly poznamenány mnoha generacemi… Některé na sobě měli nádherné obrázky, jiné obrovské grafity, další si stěžovali na učitele či předmět, či vyjadřovali touhu, aby byli prázdniny. Na jedné lavici jsme vedli anketu (už ani nevím, o čem byla) a tak nějak jsme komunikovali skrze to staré dřevo, ačkoli jsme druhého dopisovatele často ani neznali. Pokud se tedy nepodepsal, ale to nebylo moc moudré, protože pan školník neměl vandaly rád. (a hloupé vandaly obzvlášť) A samozřejmě, taháky, taháky, hromada taháků. Teď už jsou staré lavice dávno pryč, nahrazené novými, na které se kreslit nedá (snad jen tužkou a ta se snadno smaže).

Záchodová poezie, jak jí nazývám, však zůstává. Na držácích toaletního papíru se odehrává mnoho zajímavostí a nejednou jsem odcházela velmi pobavena. Ač má naše gymnázium jazykové zaměření, záchodová konverzace často správnou gramatiku postrádá. Dozvídáme se nejen, že „school sux“ ( i když to by se dalo považovat za jakýsi pokus o „cool“ prvek) ale také „school socks“ (tedy školní ponožky… ). Na správnou verzi (tedy school sucks) jsem ještě nenarazila, ale nevzdávám to. Pak je tu také otázka špatného slovosledu, jako v oznámení: „I had only once fun, it was awful“, kde bylo zprzněno známé meme. A samozřejmě se dozvídáme pikantní informace o učitelech, můžeme si přečíst vtipy (z nichž některé jsou napsány špatně a následně opraveny, aby dávali smysl) a hlavně jakého zpěváka či zpěvačku autor preferuje. Justin Bieber je na záchodech několikrát a také je vždy dalším pisatelem přeměněn v gaye, Lady Gaga je haněna i milována, z One Direction někdo dostává „no erection“. Mou oblíbenou záchodovou kabinkou je pak ta, kterou navštěvují známé osobnosti. Své podpisy tam již zanechal Fantomas, Mickey Mouse, Sherlock Holmes, John Lennon, Annoying Orange, jistý učitel češtiny, Chuck Norris a jiní. (že se jedná o dívčí záchodky, jim zřejmě nevadilo)

Jelikož je naše gymnázium na vyšší úrovni, tak na záchodech občas také narazíte na latinská přísloví nebo komentář současné situace. Na věci čistě vulgární či vyzývavé jsem snad nikdy nenarazila, i když autoři bývají velmi nadšení pro věc, když haní či vynášejí do nebes nějakého zpěváka, seriál či film.

Jen škoda, že některé perly jsou zničeny pevnou rukou uklízeček.

Je mi skoro líto, že tohle je poslední rok, co na téhle škole strávím. Není sice vyloženě krásná, ale má duši, nějaký příběh a to já mám ráda.

I když na duchy ani trolly jsem zatím na místních záchodech ještě nenarazila…

Vaše sentimentální Tenny