Duben měsíc drabble

Mám teď před maturitou trochu napilno, ale to neznamená, že jenom sedím a učím se. (spíš naopak, bohužel... prokrastinace! :D )

Přesto jsem se rozhodla zúčastnit letošního DMD. Pravda, psaní drabblat mi zatím moc nejde, ale snažím se. Kdo ví, ke konci měsíce budu možná už drabble expert! :D

Pokud si chcete moje výtvory přečíst, najdete je na http://sosaci.net/dmd/ , jsem tam pod přezdívkou Tenny a mám stejnou ikonku jako zde na blogu, takže byste mě neměli minout. :)

Pravděpodobně pak všechny svá drabblata postnu i sem, ale až jich bude vícero. :)

A co vy, nechcete se zúčastnit? Stále ještě je čas! ;)

Kachničkám zdar!

Vaše Tenny

Kuchařská etuda s mletým masem

Mamce jsem koupila k vánocům tlustou kuchařku s názvem Hovory s řezníkem od Jany Florentýny Zatloukalové, kterou obdivovala v časopise Apetit. (ten odebíráme skoro celou dobu,. co vychází a mnoho jídel z něj máme ve stálém repertoáru) Nesmírně se jí líbil úryvek, který v daném časopise byl a tak jsem jako hodná dcera naklusala do knihkupectví a kýženo kuchařku koupila. Avšak poté, co máma během vánočních prázdnin kuchařku důkladně prolistovala, poznamenala, že je určená pro začátečníky, což ona se svými x-letými zkušenostmi s vařením jistě není. Dala mi ji k dizpozici a já si jí při snídani (a obědě a večeři - u jídla mám ve zvyku číst kuchařské časopisy a kuchařky všeobecně, i když vím, že je to nezdravé) prolistovala.
A byla jsem zasažena, vážení! Asi proto, že jsme naprostý kuchařský antitalent, který považuje za úspěch, když se mu povedou špagety nebo brambory a i uvaření polévky ze sáčku je pro něj věda. Pro jídlo však hořím pravou vášní, ač v rovině kuchařské spíše teoretickou.

Švédská detektivka, americká fantasy a japonské anime...

Původně jsem vám chtěla napsat podrobný report z FanCity, ale lenost zapracovala a já se na to ani nekoukla... Vždycky si plánuju, jak napíšu a report a ještě z žádné akce se mi to nepodařilo. No, bohyně prokrastinace slaví...

Za poslední týden jsem přečetla několik knížek a zkoukla docela dost dílů jednoho seriálu... Tak si říkám, že bych mohla poreferovat.

Velké knižní haló

Když vyšel první díl Harryho Pottera, byl to začátek nové éry - éry masivních knižních bestsellerů. Nějaký ten bestseller se najde každý rok. (pokud tedy bereme doslovný překla z angličtiny, tak se vlastně musí objevit každý rok, protože je to ta kniha, co se nejlépe prodáva)
Nejsem nějaký knižní fajnšmekr, to přiznávám rovnou. Četla jsem nějakou tu klasickou literaturu a taková Jana Eyrová má místo v mém srdci pořád, ale prostě mám pořád raději Tarzana a Zeměplochu, než ony těžkotonážní klasiky s přesahem a zprávou pro lidi budoucí, které trápí (nebo budopu trápit) maturanty. Jenže když vidím, jaké knihy se teď stávají bestsellery a fenomény, chce se mi občas plakat... Proč se vlastně stávají celosvětovými fenomény knihy průměrné až špatné?

Výňatek z čtenářského deníku

Spolu se školním rokem jsem se dostala do poněkud suchého inspirativního období. To je takový ten čas, když přijdete domů a jste tak vyšťavení, že prostě nemáte sílu na nic jiného než svalit se do židle k počítači a projíždět 9gag. Na čtení si ovšem najdu čas vždycky, tedy pokud objevím nějakou zajímavou knížku.

Na čtečce mám teď rozečtené Trpaslíky od Markuse Heitze... Je to taková klasická fantasy, ve smyslu hodně klasická. To, že v hlavní roli je výjimečně trpaslík a ne člověk či elf (případně hobit nebo cokoliv jiného) je ovšem poměrně osvěžující a musím říci, že malý národ je poměrně vtipná partička. Na druhou stranu, když se pořád jedna z postav chce vrhat mezi nepřátele s napřaženou sekerou, hrdinové "náhodou" narazí na lidi, které, jak se ukáže, nakonec nutně potřebují k uskutečnění Plánu na zabití zloducha a když zloduch je zlý prostě proto, že je zlý... Inu, občas člověk musí nadzvednout to obočí. Skřeti jako obvykle zlí bez příčiny... A autor si tam přidal i ďábelské elfy, Alfy. (což jsou vlastně temní elfové) Jsou to samozřejmě tvorové plní nenávisti a ne z logických, ale z mytologických důvodů. Nemám ráda mytologické důvody.
Největší facepalm jsem pak měla u scény, kdy se z jednoho trpaslíka vyklube zrádce. Což samozřejmě nikdo nečekal, až na to, že to bylo jasné už poprvé, co se objevil. A když se ho ptají, proč je zradil, odpoví, že je z kmene toho a toho. Nic víc, nic míň. Ach jo...
Na druhou stranu, pokud máte rádi klasickou fantasy, Trpaslíky si určitě užijete.Jsou totiž velmi čtiví, zábavní, rychle se jimi člověk prokousává a navíc je vždy jasné, co čím chtěl autor říct.

No, že v knihkupectví najdete už čtvrté vydání prvního dílu myslím mluví za vše.

Další knížkou, se kterou jsem si zpříjemnila večer, byla Říše slonoviny od Naomi Novikové. Už čtvrtý díl z úžasné série o Temerairovi, která se čte opravdu dobře. Na první pohled by se mohla zdát klišovitá, protože je to o jezdci na drakovi (čteno už mnohokrát), ale celý příběh se odehrává za Napoleonských válek, takže spojení "jen další klišovitá fantasy s drakama" tady rozhodně neplatí. Všechny postavy jsou velmi lidské (tak moc lidské, že jim občas chcete jednu vrazit) a draci působí velmi realisticky a jsou dobře napsaní. Další výhodou je, že není jasná ta "správná" strana. Logicky by to měli být Angličané, protože hlavní hrdina Angličan je, ale ukazuje se, že právě ti se chovají ke svým drakům skoro nejhůře a jejich vláda činí naprosto pitomá rozhodnutí, které byste jim nejradši omlátili o hlavu. Pak jsou tu neprůhlední Francouzi a Bonaparte, u kterých není jisté, co vlastně mají za lubem. Hrdí Číňané, kteří uctívají draky, ale opovrhují cizinci a lidé z afrických kmenů, kteří se kvůli utrpení z otrokářství rozhodnou krutě jednat...
Inu, alternativní realita s draky.
Další zvláštností je, že ačkoliv je série psaná ženou, není tam žádná romantika. Na škodu to není, jenom člověk pořád očekává, kdy na to romantiku dojde a ono nic. Možná je to tím, jak jsou Angličané ryze praktičtí, prostě romantiku neřeší. (Autorka je Američanka s polským původem, aby nedošlo k mýlce, jenom hlavní hrdinové jsou vesměs z Anglie...)
Příhody kapitána Laurence a jeho draka Temeraire tedy rozhodně stojí za přečtení a velmi je doporučuji. V knihkupectví teď najdete pátý díl, Vítězství orlů. První díl se jmenuje Drak jeho veličenstva.

Na nové seriály teď vůbec nekoukám, jenom čekám na další díly Doctora who a na to, až konečně skončí hiatus u Young Justice. Uvažuji o tom, že bych shlédla Teen Wolf (zkusila jsem první tři díly a celkem to šlo, ale na zadek bych z toho nepadala.)
Komiksy teď nečtu skoro vůbec... Když vidím, co DC provádí s mými milovanými postavami, nějak ztrácím chuť. Fuck you, DC, fuck you! Nebýt YJ, už bych na tebe dávno zanevřela, to mi věř...
Zatracené nakladatelství.

No, užijte si školní dny.

Zdraví vás Tenny

Zla v povídkách aneb za co by Tenny vraždila

Kdo by řekl, že při prohlížení internetu zažije člověk tolik adrenalinu. Takové čtení fanfiction se někdy rovná extrémního sportu a já mám mnohdy zničené či špinavé brejle. (facepalmy se totiž s brýlemi dělají těžko)
Je to samozřejmě otázka vkusu a já si občas říkám - když to ten dotyčný (nebo častěji dotyčná) tak nadšeně píše, musí to mít nějako čtenářskou základnu, ne? Někomu se to musí líbit? Občas is ale říkám, někteří autoři jsou buď a) naprosto pomýlení a nemají tucha o tom, jak jsou jejich povídky pitomé/mizerné a nebo b) považují povídky za způsob vylévání stresu a jaksi jim nedochází, že je pak někdo bude číst.
Nemůžou přece očekávát, že to někdo bude číst, ne? NE?

Pottermore - opravdu víc Pottera?

Pottermore.com před nějakou dobou vyvolal mezi věrnými fandy HP pořádnou vlnu. Nejdřív se spekulovalo, co že to vlastně bude a pak všichni chtěli hrát beta verzi, na kterou nebylo snadné se dostat. Dnes už je Pottermore přístupné všem (aspoň já neměla žádný problém s registrací), ovšem nabízí se otázka - Má vůbec cenu se na tu stránku přihlašovat?
Rozhodla jsem se Pottermore vyzkoušet. Původně jsem měla představu, že to funguje podobně jako takové ty "internetové Bradavice", čili RPG, kde hrajete za studenty či učitele a navštěvujete Bradavice. (přičemž těm já jsem nikdy na chuť nepřišla, protože většina lidí měla za postavy odporné Mary Sue, z čehož jsem dostávala osypky) Tato představa byla poněkud mylná, přesto nemohu říct, že bych registrace na pottermore litovala...

Na úvodní stránce se vás ptají, zda-li jste magičtí a vyplňujete několik osobních údajů - jméno, příjmení, datum narození, mail, zemi, odkud jste a také kolik HP filmů jste viděli a kolik jste četli knih. Po ověřovacím mailu získáte přihlašovací jméno. Ano, získáte - na pottermore si nemůžete vymyslet vlastní nick, dají vám na výběr asi z pěti variant, jedné šílenější než druhé, které se skoro nedají zapamatovat. Většinou se skládají ze dvou slov a nějakého počtu čísel. Já si vybrala jedinou přezdívku z nabídky, která v sobě měla pouze 4 čísla - na pottermore mě najdete pod nickem OwlStone9630. Jako důvod na pottermore uvádějí ochranu osobních údajů. (může se to zdát přehnané, ale nesmíme zapomenout, že na pottermore se hlásí hromada malých děcek, které o ochraně osobních dají neví nic a jsou schopné si do profilu napsat napsat úplně všechno, včetně čísla maminčina účtu)

Red Hood and the Outlaws - překvapivě dobrý komiks

EDIT: Tenhle článek už tak moc neplatí, protože čím víc se začítávám do původních DC komiksů, tím víc na komiksu nacházím nějaké chyby. Red hood and the outlaws je tedy moc zajímavý komiks, pokud o postavách nic moc nevíte a předtím jste s nimi nic nečetli, ale jinak... nejspíš budete znechuceni.  Zvlášť mě tak trochu štve ta situace ohledně Kory.
I když možná se mi to líbilo, protože všichni tvrdili, jak je to hrozné. Však to znáte, já jdu proti proudu. Kresba ale pořád nic moc. Ještě uvidíme, ale Jasona mám celkem ráda, tak mu dám šanci. ;)


V minulém článku jsem se zmínila o komiksu Red Hood and the Outlaws s tím, že mě odradila jeho zvláštní kresba. Dnes jsem se rozhodla to překousnout a ještě jednou se zkusit začíst - a velice mě překvapilo, jak rychle a snadno to šlo.

Už slovíčko "outlaw" v názvu naznačuje, že tenhle komiks nebude o veslých superhrdinech, kteří zachraňují koťátka ze stromů a převáději babičky přes ulici. (outlaw znamená mimo zákon, psanec, vyhoštěnec) Kdepak, tahle parta má spíše blíže ke zločincům než hrdinůn a nebojí se zamazat si ruce.

Roy Harper snad kdysi býval superhrdinou, dneska je však spíše lidskou troskou. Vypadá jako feťák, má problémy s pitím, nemá žádné přátele a je na mizině. Aby to bylo ještě lepší, nejspíš ho brzy popraví za zločiny které nespáchal v nějaké zemi na středním východě, kde o demokracii v životě neslyšeli.
Koriand´r (nebo také Kori či Starfire)  je rusovlasá mimozemšťanka, která se narodila jako princezna. Bohužel velmi rychle ji její vlastní sestra prodala do otroctví a ona musela bojovat o život. Nyní žije na Zemi a dost se snaží, aby o tom nikdo nevěděl - lidé se jí totiž bojí a nenávidí ji, protože je jiná než ostatní a také kvůli jejím schopnostem.
Jason Todd (aka Red Hood) je psychopat, jak by vám řekl každý lékař z Arkhamu. Dřívě byl Robinem (konkrétně číslo 2), tedy do té doby, než mu Joker rozmátil obličej páčidlem a nechal ho vybouchnout. Jason to samozřejmě nepřežil, ale z neznámého důvodu ho nějaká vyšší síla vrátila zpět do života. Už to ale nebyl ten samý Jason jako dřív. Red Hood je posedlý pomstou, kterou touží vykonat nejen na Jokerovi, ale i na Batmanovi, kterého viní ze své smrti. A je ochoten jít přes mrtvoly...
Tito tři spolu zformují jakýsi zvláštní tým-netým a vzájemně si hlídají záda. Ví moc dobře, že by je zbytek superhdinů nepřijal a tak si žijí tak nějak po svém. A občas po svém také páchají nějakou tu spravedlnost...Protože občas musíte bojovat proti kriminálním živlům jejich vlastními zbraněmi.

Když jsem četla Outlaws poprvé, celkem mě odradila kresba. Jason občas vypadal jako holka, vše je kreslené takovým zvláštním roztřeseným stylem a taky mě moc nenadchl, jak autoři oblékali Starfire. (nebo spíš neoblékali) Na můj vkus toho ukazovala až moc.
Ani k postavám jsem z dřívějška neměla bůhví jaký vztah - Roy byl pro mě ten zrzavý čahoun z Young Justice s ptačí mozkem a rádoby drsnými keci, Starfire jsem měla zaškatulkovanou jako přehnaně teatrální ex-přítelkyni Dicka (prvního Robina, nyní Nightwinga) a Jason... V předchozích komiksech byl vždycky děsně otravnej. Objevil se vždy v novém kostýmu, ovšem se stejnými keci a pořád prudil Batmana, dokud nebyl zpacifikován. (pak ovšem utekl z vězení a začalo to nanovo... kolik vystřídal těch kostýmů, asi čtyři?)

Proto mě tolik překvapilo, že jsem si všechny tři při druhém přečtení hned zamilovala. Z Kori se vyklubala fajn holka, co nepotřebuje, aby jí nikdo zachraňoval a naopak až s téměř mateřskou trpělivostí zachraňuje z prekérních situací Jasona s Royem. A její přístup k sexu mě pobavil. (a pohoršil veškeré americké pruderní matky, které jí označili za lehkou děvu a i hůře) Ale co je špatného na tom, že si žena spí s kým chce, aniž by se vázala? (navíc Kori je mimozemšťanka, takže jí to asi ani nepřijde divné) Je prostě svá.
Roy je taky fajn - obstarává nejvíce hlášek, neustále mluví a je takovou nejvíce lidskou složkou týmu. Občas mi připomíná rozpačitého teenagera, co se ztratil na cestě. Vzpomínky na jeho souboj s Krokoušem mě dojali.
Ale nejvíc se mi líbil přístup, jakým autoři udělali Jasona. Konečně přenesl přes tu věc se svojí smrtí a stal se z něj takový trochu Dexter. Suché, černohumorné hlášky, neváhá zabít člověka (a narozdíl od jiných členů Bat-rodinky používá zásadně střelné zbraně), ale má pevný morální kodex. Jistě rozpoluplná postava, ale mnohokrát jsem ho měla chuť pořádně obejmout.
Navíc je, jak se ukázalo, ochoten spolupracovat se zbytek svojí povedené rodinky. Když se šel nasnídat s Timem (aka 3. Robinem, nebo také Red Robinem), mé srdce zaplesalo.


Pokud se přenesete přes neobvyklou kresbu a oprostíte se od předsudků, získáte v Outlaws porci kvalitní zábavy, zajímavé postavy se zajímavou psychologií a minulostí a dobrý příběh.Outlaws jsou prostě svý... A proto je přece zbožňujeme, ne? (ostatně černobílé postavy jsou nudné)


Vaše Tenny

Co z New 52 stojí za přečtení?

Pokud se aspoň trochu zajímáte o komiksy, jistě víte, že DC comics (viz můj předchozí článek o komiksech) již v minulém roce začalo obrovský reboot všech vydávaných sérií. Prostě šlus, jedeme úplně od začátku, zapomeňte na všechno, co jste si dosud přečetli. Pravověrné fandy to samozřejmě naštvalo, ale na druhou stranu to přilákalo spoustu čtenářů nových, jelikož není třeba znát tuny předchozí historie a vývoje té či oné postavy, abyste si komiks mohli užít. Dalo by se říct, že to byl od DC chytrý tah, protože má prý po dlouhých letech konečně vyšší prodeje než konkurenční Marvel.
Nová rebootová řada je nazvaná New 52, přičemž 52 značí počet nových sérií. Není samozřejmě v lidských silách sledovat všechny... Já sama nyní sleduji 6 sérií.
Co jsem si všimla, překvapivě dost sérií se netýká klasických superhrdinů. Jedna série je podle seriálu Supernatural, je tam i kovbojka, upířina a jiné, ale o těch nemám žádné info, jelikož jsem je nečetla. (komiksy tohoto typu mě neberou) Také je poměrně dost týmovek, aby se v tom čert vyznal. (navíc když se jmenují podobně, je v tom bordel - máme Justice League, ale také Justice League International a Justice League Dark)
Jinak je ale New 52 vhodná nejen pro zažrané komiksové fanoušky, ale i pro ty, který s komiksy teprve začínají a rádi by o nich věděli víc.

Jaké série z New 52 vám tedy mohu doporučit?

Pár věcí o amerických komiksech

Chtěla jsem původně napsat recenzi na Young Avengers, komiks, jehož poslední číslo vyšlo minulý týden. (a já si nejsem jistá, jestli mám autora milovat nebo nenávidět, je pomalu horší jak Steven Moffat) Jenže jsem se zamotala do vysvětlování a dalšího vysvětlování... Protože jak chcete psát recenzi na Young Avengers, když většina lidí ani pomalu neví, kdo že jsou to ti Avengers? A když jsem v rozhovoru s jednou kamarádkou nadávala na DC, ukázalo se, že nemá ani ponětí, co že to vlastně je. A někdo se pod žebříčkem Nejlepší hrdinové Marvelu naprosto vážně zeptal, kde je Batman a Superman.
Komiksová gramotnost českého obyvatelstva je naprosto tristní. A pokud i vy patříte k lidem, kterým předchozí odstavec nic neříkal, nezoufejte! Tento článek by vám mohl pomoci.

O čem vám nenapíšu

Vážení a drazí, mám problém. Není o čem psát. Ne snad, že by se člověku nechtělo, ale ono není o čem.  Chtěla jsem vás oblažovat příběhy z mého života, jenže zjištiťuji, že nejsou dostatečně zajímavé, aby se z nich stvořil smysluplný článek. Nechce se mi zaspamovat můj blog články které připomínají statusy z facebooku: "Tož dneska jsme pekli cukroví. Máma udělala porpvé kokosky a já zjišťuji, že jsem na nich závislá. Blbej kokos." ani "Ten pitomec, co se nazývá mým bratrem, zase nepřijel na víkend domů. Kvůli němu jsem musela čekat hodinu na autobus." Takové statusy ovšem na facebooku nenajdete, jelikož mám bratra v přátelích a nechci ho prokovokat a jednak protože mi přijde obecně stupidní psát o kokosu. Mám ještě nějakou hrdost, no ne?
Status ze včerejška by asi zněl: "Objevila jsem slash fanfiction na, považte, Rychlé šípy. Přečetla jsem jí celou a líbila se mi. Čeká na mě další stupeň pekla. (A chudák Foglar se točí v hrobě)" To tam ovšem taky nenajdete, protože se bojím, co by si lidé pomysleli. Co si pomyslí čtenáři tothoto blogu nevím, ale většina lidí, jejichž reakce se obávám, se neobtěžuje číst články delší jak dvě věty.

Na události z mého života jsem se tedy vykašlala a rozhodla se napsat nějakou recenzi. Mé pokusy ztroskotaly hned u první, jelikož Young Avenegers, o kterých jsem psala, na to skoro napsat recenze nejde. Zapletla jsem se do vysvětlování co jsou vlastně ti Avengers  a doporučování filmů, a když jsem měla napsané čtyři odstavce a teprve jsem o YA začala mluvit, řekla jsem si, že asi něco dělám špatně. Info o nejlepším superhrdinském týmu všech dob tedy snad přijde jindy. (Omlouvám se, Eli, Billy, Teddy, Tommy, Kate, Cassie a Visione, že vás tak zanedbávám. Nebojte, dám vám určitě přednost před Young justice)
Pohlédla jsem na stůl, na svůj knižní arzenál a co jsem četla naposledy. Hm, Bartimeovu trilogii po dvěstědvacátedruhé, dále Paganiniho smlouvu... Uh. Nerada píšu recenze na chladné a děsivé thrilerry. Mám sklony vyzradit zápletku. Pak tu máme trapnou pokračovatelku Jane Austen a její Strastiplné peníze paní Darcyové. Ta ženská má úchylku na úchylná jména, vážně... Měla by si znovu přečíst nějakou knížku od Austenový a ujistit se, že slavná autorka opravdu nepojmenovávala postavy stylem Quintus, Sholto, Cassandra, Octavia, Theodossia a podobně. Stará dobrá Elizabeth, Emma a Jane, kam se jenom ztratili. (nehledě na to, že mi Pýcha a předsudek přijde aktuálnější než ty pindy, co napsala ta ženská ve 21. století)
Fantasy veškerá žádná, vášnivě čekám na Vánoce a na další díl Písně ledu a ohně. S mojí smůlou vyšli ovšem další knihy, které bych chtěla mít ve knihovničce až dva dny poté, co jsem otci odevzdala seznam toho, co chci. Taky naprd.
O manze se zmiňovat nebudu. V poslední době čtu jenom jeden žánr a ten se recenzuje špatně. "Chudý japonský student je unesen zlým ruským mafiánem a-" Hm, fajn, tak nic. ( pro šokované - tenhle typ nečtu, většinou dávám přednost zápletce "Dva kamarádi z dětsví", muhehe. :D)

Ale možná v blízké době napíšu nějakou úvahu o společnosti. Mám ráda úvahy.

Hm, tak koukám, že jsem napsala velmi dlouhý článek o tom, proč nemůžu psát. To je poněku kontraproduktivní. Na druhou stranu vám to jistě přineslo větší porozumění mé osobnosti a mých zájmů. (Na všem hledej něco dobrého, říká moje babička. Když jí brali kus ledviny, odvětila, že je to dobré, protože má ještě druhou)

Nelíbí se vám něco, co jste se dočetli? Nechce se vám věřit tomu, že jsem taková, jaká píšu? Inu, nikdo není dokonalý a nikdo se nám nemůže na 100% zamlouvat. Ale víte co...
"Deal with it... " 8)
(pro fanoušky Avengers - "I do what I want, Thor!")

A to bude asi vše. Uvidíme se snad u příštího článku.

Tenny

P.S. - Kdo bude chtít, tomu pošlu ten odkaz na tu slash fanfiction s Rychlými Šípy, muhehe...