Duben měsíc drabble

Mám teď před maturitou trochu napilno, ale to neznamená, že jenom sedím a učím se. (spíš naopak, bohužel... prokrastinace! :D )

Přesto jsem se rozhodla zúčastnit letošního DMD. Pravda, psaní drabblat mi zatím moc nejde, ale snažím se. Kdo ví, ke konci měsíce budu možná už drabble expert! :D

Pokud si chcete moje výtvory přečíst, najdete je na http://sosaci.net/dmd/ , jsem tam pod přezdívkou Tenny a mám stejnou ikonku jako zde na blogu, takže byste mě neměli minout. :)

Pravděpodobně pak všechny svá drabblata postnu i sem, ale až jich bude vícero. :)

A co vy, nechcete se zúčastnit? Stále ještě je čas! ;)

Kachničkám zdar!

Vaše Tenny

Tak před tím koncem světa...

Jo, zítra končí svět, blablabla. Moje máma dokonce v obavě o budoucnost shlédla dokument o Mayích a vzniku kruhů v obilích, který se nás snažil přesvědčit, že je před námi skrytá nějaká zpráva...
Hm. Skvělé.
Protiargumentů, že svět přece jen zítra neskončí, už jsem slyšela tolik, že mě ani neláká je nějak všechny vyjmenovat. Vzpomínám si, že sami potomci Mayů tyto zprávy popřeli, někdo zase zdůraznil, že mayské počítání roků bylo jiné než naše, takže už se náš "konec světa" možná stal a tak dále, a tak dále...
Nejsmutnější ovšem je, jak k mayským proroctvím neustále dávají obrázky Aztéckého kalendáře.

Víte, já si myslím, že svět nikdy nekončí. Že se pouze mění... Jak to říkal starý pan Herakleitos, "Na ty, kdo vstupují do téže řeky, valí se jiné a jiné vody..." (ano, je to ta otřepaná fráze "nevstoupíš dvakrát do téže řeky")
Sokrates ho sice neměl rád a říkal, že je moc temnej (ale vážně! :D) , ale já si myslím, že Herakleitos uměl uhodit hřebíček na hlavičku. Prostě... svět se mění, je to přirozený proces, kteýr nelze zastavit. Lidé by nejraši byli, aby všechno kolem nich zůstávalo stejné - ale to není možné. I když přijde ten konec světa, jen těžko to bude náhlý zásah, Kdepak, bude to pomaličká evoluce... Změna.


A kdyby přece? A teď nemluvím o zítřku, ale o kterékoli budoucnosti. Pokud se přes nás někdy Vogoni pokusí postavit dálnici, nebo nám bude hrozit zásah meteorem, či se z naší populace stanou zombíci toužící po mozcích...
Ráda bych vám v tom případě řekla, že to byl fajn život. Asi jsem nic podstatného světu nepřinesla, žádný úžasný vynález, lék, ani umělecké dílo, ale to nevadí. Ono tak nějak stačí, že jsem byla.

Ale víte co... Konec je zároveň začátek. A ještě zajímavější je, že někteří vědci si myslí, že se nechystá konec, jenom velká změna. Něco, co nám převrátí svět naruby a zůstaneme nad tím zírat v údivu. (což by ten konec světa asi taky dokázal, ale což.)

Ha, ale dost filozofie. Na pottermore právě hodili prvních 7 kapitol Vězně z Azkabanu, takže se jde prozkoumávat!
(fanouškem až dokonce... :D )

Tak se uvidíme zítra! (doufám...)

Tenny

P.S. - Já si stejně myslím, že nás Doktor v případě nouze nejvyšší zachrání. ;)

Těšíme se na Hobita (a vzpomínáme na Pána Prstenů)

Hobit je samozřejmě filmovou událostí tohoto roku... To samé se sice říkalo i o Temném rytíři, Avengers, Skyfallu a já nevím čem ještě, ale přece jen, Hobit je jediný film, na který si v našich kinech můžete předplatit vstupenky i měsíc předem a na Pražskou půlnoční premiéru byli do chvilky vyprodané. Očekávání jsou tedy jistě velká...
Musím říct, že jsem strašně ráda, že tohle zažívám. Když totiž vyšel první díl Pána Prstenů, bylo mi šest let a já o tom neměla ani tuchy. později, když jsem se dívala na bonusy, jsem vždycky litovala, že jsem nebyla u toho, když vyšel první trailer na první díl a necítíla jsem onu obavu smíšenou s očekáváním, jak to nakonec dopadne... Tentokrát jsem u toho a můžu atmosféru nasávat plnými doušky...

Věci, který mě serou

Znáte stránku 1000 věcí, co mě serou? Je to přesně to, co je napsáno v názvu - prostě hromada věcí, který štvou.

Tenhle týden mě naštvalo tolik věcí, že jsem se prostě nedokázala udržet a napsat tenhle seznam... A to se týká jenom tohohle týdne.

Velké knižní haló

Když vyšel první díl Harryho Pottera, byl to začátek nové éry - éry masivních knižních bestsellerů. Nějaký ten bestseller se najde každý rok. (pokud tedy bereme doslovný překla z angličtiny, tak se vlastně musí objevit každý rok, protože je to ta kniha, co se nejlépe prodáva)
Nejsem nějaký knižní fajnšmekr, to přiznávám rovnou. Četla jsem nějakou tu klasickou literaturu a taková Jana Eyrová má místo v mém srdci pořád, ale prostě mám pořád raději Tarzana a Zeměplochu, než ony těžkotonážní klasiky s přesahem a zprávou pro lidi budoucí, které trápí (nebo budopu trápit) maturanty. Jenže když vidím, jaké knihy se teď stávají bestsellery a fenomény, chce se mi občas plakat... Proč se vlastně stávají celosvětovými fenomény knihy průměrné až špatné?

Menší zamyšlení o životě ( a také o Batmanovi)

Znáte takovéto období, kdy máte pocit, že je všechno na nic, nikdo vás nemá rád, že jste k ničemu a vaše budoucnost je hromada hrozivých věcí? Tohle mý období začalo někdy před více než dvěma roky a můžu vám říct, bylo to hnusný.
Ale teď mám z nějakého důvod pocit, že je to za mnou. Nevím, možná je to tím, že jsou prázdniny a já se pro jednou nemusím strachovat, že zítra ráno nic neuslyším. Protože i kdyby jo, skoro nic se tím nezmění. A víte co? Když se vzbudím, slyším dobře. Jasně, na chalupě to tak extra nebylo, ale tam i na dovolené se to dalo vysvětlit rozdílným tlakem. 
Možná, že až začne škola, začne i můj koloběh stresů, nocí beze spánku, hučení v uších a dalších srandiček. Ona se taky blíží maturita a bude to nejspíš nejtěžší rok na škole. (Samozřejmě, že se zatím nijak nepřipravuji. Vy znáte někoho, kdo už o prázdninách ano a viděli jste ho při tom? Můj bratr se nepočítá.)
Ale zatím jsem tak nějak... v pohodě.

(pozn.: Ten Batman je dolejc. Kdyžtak hledejte obrázek) 

Zla v povídkách aneb za co by Tenny vraždila

Kdo by řekl, že při prohlížení internetu zažije člověk tolik adrenalinu. Takové čtení fanfiction se někdy rovná extrémního sportu a já mám mnohdy zničené či špinavé brejle. (facepalmy se totiž s brýlemi dělají těžko)
Je to samozřejmě otázka vkusu a já si občas říkám - když to ten dotyčný (nebo častěji dotyčná) tak nadšeně píše, musí to mít nějako čtenářskou základnu, ne? Někomu se to musí líbit? Občas is ale říkám, někteří autoři jsou buď a) naprosto pomýlení a nemají tucha o tom, jak jsou jejich povídky pitomé/mizerné a nebo b) považují povídky za způsob vylévání stresu a jaksi jim nedochází, že je pak někdo bude číst.
Nemůžou přece očekávát, že to někdo bude číst, ne? NE?

Pottermore - opravdu víc Pottera?

Pottermore.com před nějakou dobou vyvolal mezi věrnými fandy HP pořádnou vlnu. Nejdřív se spekulovalo, co že to vlastně bude a pak všichni chtěli hrát beta verzi, na kterou nebylo snadné se dostat. Dnes už je Pottermore přístupné všem (aspoň já neměla žádný problém s registrací), ovšem nabízí se otázka - Má vůbec cenu se na tu stránku přihlašovat?
Rozhodla jsem se Pottermore vyzkoušet. Původně jsem měla představu, že to funguje podobně jako takové ty "internetové Bradavice", čili RPG, kde hrajete za studenty či učitele a navštěvujete Bradavice. (přičemž těm já jsem nikdy na chuť nepřišla, protože většina lidí měla za postavy odporné Mary Sue, z čehož jsem dostávala osypky) Tato představa byla poněkud mylná, přesto nemohu říct, že bych registrace na pottermore litovala...

Na úvodní stránce se vás ptají, zda-li jste magičtí a vyplňujete několik osobních údajů - jméno, příjmení, datum narození, mail, zemi, odkud jste a také kolik HP filmů jste viděli a kolik jste četli knih. Po ověřovacím mailu získáte přihlašovací jméno. Ano, získáte - na pottermore si nemůžete vymyslet vlastní nick, dají vám na výběr asi z pěti variant, jedné šílenější než druhé, které se skoro nedají zapamatovat. Většinou se skládají ze dvou slov a nějakého počtu čísel. Já si vybrala jedinou přezdívku z nabídky, která v sobě měla pouze 4 čísla - na pottermore mě najdete pod nickem OwlStone9630. Jako důvod na pottermore uvádějí ochranu osobních údajů. (může se to zdát přehnané, ale nesmíme zapomenout, že na pottermore se hlásí hromada malých děcek, které o ochraně osobních dají neví nic a jsou schopné si do profilu napsat napsat úplně všechno, včetně čísla maminčina účtu)

Poznatky za tento týden (5 -11.3. 2012) - Překladatelé, poníci a Watsonová

Co se událo tento týden, shrnuto v podobě krátkých poznámek, glos, připomínek, postřehů či povzdechů. (možná ještě něco přidám) Doufám, že takovýto seznam se zde objeví častěji.

• Amatérští překladatelé se uctívají a profesionální pranýřují. Viděla jsem, jak v diskusi málem sežrali nebohou překladatelku, která přeložila několik jmen postav jinak, než si fandové představovali. Na crew.cz vícero lidí prohlásilo, že si nekoupí vydání Bleache, pokud nebude ponechán výraz „shinigami“. Naopak Lali narazila na anglický překlad, kde autorka cpala do horního řádku své osobní poznámky typu: „Tahle věta je skvělá!“ či „Ten herec je úplně boží, já ho žeru!“ a nikdo neřekl ani popel. Opovažte se vytknout pravopisnou chybu či nepřesný překlad, oni to přece dělají zadarmo!
• My little pony – friendship is magic je celkem dobrý seriál. Je děsivě přeslazený, naivní a postavičky jsou nádherně stereotypní, ale včera jsem se přistihla, jak si na ulici prozpěvuji znělku. Má to totiž něco do sebe… Asi by nebylo od věci stáhnout další díly. Jo a nejlepší je Twilight Sparkle!
• V noci jsem měla tu nejděsivější noční můru. Obsahovala nádhernou pocukrovanou koblihu s domácí marmeládou a rozzuřené školní kuchařky, které jí nechtěli vydat. Slovní boj, který o ní nastal, se dá přirovnat ke druhé světové.
• Píseň ohně a ledu se nebezpečně blíží k vrcholu mé knížní topky. Jen se bojím, aby si to nepohoršila Hostinou pro vrány. (též dokoukaný seriál, ještě že je nová série už 1. dubna)
•  Lucy Liu bude hrát Watsona v novém americkém zpracování Sherlocka. To jim nestačí jako ženský element paní Hudsonová? A jak proboha dopadne slečna Adlerová? (rada pro scénáristy- souboj mezi Watsonovou a Adlerovou v bahně by vám mohl přidat nějaké ty plusové body, jelikož teď ještě před začátkem jste hluboko v mínusu) Každopádně americká homofobie (hlavně aby tam nebyli žádné narážky) mne nepřestává překvapovat. Doufám, že v zájmu rasové korektnosti bude Mycroft černoch. (a Sherlock bude jeho adoptovaným bratrem)
• Při vymýšleni zápletky do dračího doupěte mě chytá lehká panika. Hledání surovin do elixíru, jehož hlavní složkou jsou trpasličí chlupy z nosu, asi není nejlepší nápad. Každopádně, úderná skupina složená z hobití mágyně, trpasličí vyzvědačky, krollí vědmačky a barbara hraničáře neustoupí před ničím.