Spolu se školním rokem jsem se dostala do poněkud suchého inspirativního období. To je takový ten čas, když přijdete domů a jste tak vyšťavení, že prostě nemáte sílu na nic jiného než svalit se do židle k počítači a projíždět 9gag. Na čtení si ovšem najdu čas vždycky, tedy pokud objevím nějakou zajímavou knížku.
Na čtečce mám teď rozečtené Trpaslíky od Markuse Heitze... Je to taková klasická fantasy, ve smyslu hodně klasická. To, že v hlavní roli je výjimečně trpaslík a ne člověk či elf (případně hobit nebo cokoliv jiného) je ovšem poměrně osvěžující a musím říci, že malý národ je poměrně vtipná partička. Na druhou stranu, když se pořád jedna z postav chce vrhat mezi nepřátele s napřaženou sekerou, hrdinové "náhodou" narazí na lidi, které, jak se ukáže, nakonec nutně potřebují k uskutečnění Plánu na zabití zloducha a když zloduch je zlý prostě proto, že je zlý... Inu, občas člověk musí nadzvednout to obočí. Skřeti jako obvykle zlí bez příčiny... A autor si tam přidal i ďábelské elfy, Alfy. (což jsou vlastně temní elfové) Jsou to samozřejmě tvorové plní nenávisti a ne z logických, ale z mytologických důvodů. Nemám ráda mytologické důvody.
Největší facepalm jsem pak měla u scény, kdy se z jednoho trpaslíka vyklube zrádce. Což samozřejmě nikdo nečekal, až na to, že to bylo jasné už poprvé, co se objevil. A když se ho ptají, proč je zradil, odpoví, že je z kmene toho a toho. Nic víc, nic míň. Ach jo...
Na druhou stranu, pokud máte rádi klasickou fantasy, Trpaslíky si určitě užijete.Jsou totiž velmi čtiví, zábavní, rychle se jimi člověk prokousává a navíc je vždy jasné, co čím chtěl autor říct.
No, že v knihkupectví najdete už čtvrté vydání prvního dílu myslím mluví za vše.
Další knížkou, se kterou jsem si zpříjemnila večer, byla Říše slonoviny od Naomi Novikové. Už čtvrtý díl z úžasné série o Temerairovi, která se čte opravdu dobře. Na první pohled by se mohla zdát klišovitá, protože je to o jezdci na drakovi (čteno už mnohokrát), ale celý příběh se odehrává za Napoleonských válek, takže spojení "jen další klišovitá fantasy s drakama" tady rozhodně neplatí. Všechny postavy jsou velmi lidské (tak moc lidské, že jim občas chcete jednu vrazit) a draci působí velmi realisticky a jsou dobře napsaní. Další výhodou je, že není jasná ta "správná" strana. Logicky by to měli být Angličané, protože hlavní hrdina Angličan je, ale ukazuje se, že právě ti se chovají ke svým drakům skoro nejhůře a jejich vláda činí naprosto pitomá rozhodnutí, které byste jim nejradši omlátili o hlavu. Pak jsou tu neprůhlední Francouzi a Bonaparte, u kterých není jisté, co vlastně mají za lubem. Hrdí Číňané, kteří uctívají draky, ale opovrhují cizinci a lidé z afrických kmenů, kteří se kvůli utrpení z otrokářství rozhodnou krutě jednat...
Inu, alternativní realita s draky.
Další zvláštností je, že ačkoliv je série psaná ženou, není tam žádná romantika. Na škodu to není, jenom člověk pořád očekává, kdy na to romantiku dojde a ono nic. Možná je to tím, jak jsou Angličané ryze praktičtí, prostě romantiku neřeší. (Autorka je Američanka s polským původem, aby nedošlo k mýlce, jenom hlavní hrdinové jsou vesměs z Anglie...)
Příhody kapitána Laurence a jeho draka Temeraire tedy rozhodně stojí za přečtení a velmi je doporučuji. V knihkupectví teď najdete pátý díl, Vítězství orlů. První díl se jmenuje Drak jeho veličenstva.
Na nové seriály teď vůbec nekoukám, jenom čekám na další díly Doctora who a na to, až konečně skončí hiatus u Young Justice. Uvažuji o tom, že bych shlédla Teen Wolf (zkusila jsem první tři díly a celkem to šlo, ale na zadek bych z toho nepadala.)
Komiksy teď nečtu skoro vůbec... Když vidím, co DC provádí s mými milovanými postavami, nějak ztrácím chuť. Fuck you, DC, fuck you! Nebýt YJ, už bych na tebe dávno zanevřela, to mi věř...
Zatracené nakladatelství.
No, užijte si školní dny.
Zdraví vás Tenny
