Rok 2012 byl awesome!

Ještě nám zbývá docela dost hodin do roku 2013, takže minulý čas možná není na místě, ale přesto - rok 2012 byl úžasný! Jeden z nejúžasnějších roků za dlouhou dobu.
Ach ano, ze světového hlediska asi ne, protože zase byla hromada přírodních katastrof, zase umřela hromada lidí a tak podobně. To se ale děje každý rok a bude se to dít i v budoucnu. Pro mě osobně byl rok 2012 boží, protože přinesl... Nu, novou naději. Plno srandy a zábavy. Hromadu nových věcí a nových lidí...

Rok 2012 byl rokem:
- úžasných filmů, na které jsme tak dlouho čekali. Hobit,. Avengers, Temný rytíř povstal a tak dále...
- kdy jsem konečně sebrala odvahu a vyrazila na první con. A pak na další... A chystám se na další...
- kdy jsem se vyhrabala z depresí a začala se zase na svět pořádně usmívat.
- kdy jsem si to přestala brát...
- kdy jsem si uvědomila, že mi za to jistý člověk nestojí
- kdy jsem našla lidi, kteří mi za to stojí
- kdy jsme konečně začali hrát dračák naživo - a pravidelně!
-kdy jsem se konečně pořádně věnovala svému blogu a začali mi sem chodit lidi... :)
- kdy jsem objevila tumblr, AO3 a 9gag. (což je pro mě positivní, ale pro moje studijní výsledky... not so much. :D)
- kdy jsem našla komiksový fandom a svoje OTP.
- Lokiho a Sherlocka. (a to je teprve awesome!)
- Moffatovým... ten chlápek je troll největší!
-etc.

Víte, měla jsem připravený strašně dlouhý článek, jenže jsme to přes noc všechno zapomněla. Blbé. :D
A jo, v tomhle roce se mi staly i věci, na které moc vzpomínat nechci. Třeba takové Chorvatsko jsem spíš protrpěla, ačkoliv jsem se tak těšila. A nebo na škrabání se po skalách o dovolené ani myslet nechci, ještě teď je mi z toho na nic.
Jenže úžasný rok poznáte podle toho, že všechny ty dobré věci převáží ty špatné.Kdy se i nad těma hnusnejma věcma můžete zasmát. Když si říkáte, že ten rok stál za to... A že ho vůbec nelitujete.

A taky když počet uplakaných článků je mnohem nižší než těch plných nadšení , fanouškovství a radosti ze života.

Víte, rok 2013 pro mě bude zlomový... Budu maturovat, hlásit se na vejšku a vůbec se mi nejspíš celý život obrátí naruby a to já většinou prožívám špatně.
Ale v roce 2013 taky bude druhej díl Hobita, cony, na které se těším a hlavně - 50. výročí Doctora! No neříkejte mi, že to není důvod, pro který stojí za to se na ten náš nešťastný rok 2013 těšit... :)

Jak říká Spock...

 Tak vzhůru! (a ještě výš!)

Vaše Tenny

Hobit (ne tak úplně recenze, ale skoro)

Ach ano, vrátila jsme se z Hobita... A nyní, ta otázka na kterou všichni čekáme... Stojí to za to? Je to boží?
Vážení přátelé, ano!
Přiznávám se, měla jsem jisté pochybnosti po přečtení hromady recenzí, které mluvili o "roztaženosti", "zdlouhavosti" či dokonce "nudě" a po tolika recenzetech, kteří se drželi na 60 - 70%. Já s klidným srdcem dávám stovku.
A už také vím, proč tomu lidé dávají tak málo...

Jednoduše proto, že velká hromada lidí čeká druhého Pána Prstenů. Logika by tomu napovídala, že ano? Knížka od stejného autora, ze stejného universa a světa, se stejným režisérem a pár stejnými postavami...
Ale kdepak. Přes tohle všechno Hobita prostě s Pánem prstenů srovnávat nemůžete... Protože se prostě nejedná o stejný žánr, jak by vám řekl každý, kdo knížku četl. Hobit je na prvním místě dětská knížka, kdežto Pán prstenů epická fantasy.
Tedy ano, pokud jdete na prequel k Pánu prstenů, budete zklamaní. Ale jestli jdete na Hobita? :)

Pozn.: Článek obsahuje spoilery.

Anastázie a její příběh

Už od děství zbožňuji animáky. Teď tedy nemluvím o nových 3D animovaných filmech, které ve velkém zahlcují naše kina, kdepak. Je sice pravda, že některé filmy dělané totu technologií jsou vážně úžasné, třeba takové Jak vycvičit draka, Wall-e, nebo Na Vlásku, přesto mé srdce zůstává u staré dobré 2D kresby. Má totiž kouzlo, jaké většina nových animovaných filmů nemá.
Skoro vždycky jsem dojatá u děl od Myazakiho a vůbec se nestydím, když si místo horroru pouštím staré Disneyovky. (třeba taková Mulan je boží... Nebo Malá mořská víla)

Ale film, který mi nejvíce zůstává v srdci, není tak známý. Anastázie, příběh ztracené ruské princezny, byl takový pokus jiného studia napodobit úspěch disneyovek... A přesto ho miluji víc, než všechny disneyovky dohromady.

Jak jsem byla na Festivalu Fantazie...

Jak už jsem se tady na blogu zmiňovala, nejsem vůbec spontánní člověk. nesnáším náhlá rozhodnutí a akce a k riskování mám přímo odpor. Přesto se mi jednou za čas něco pohne v hlavě, tak nějak mi tak klikne a já provedu něco, na co bych za normálních okolností ani nepomyslela. Moc často to ale nebývá...
Tentokrát mi kliklo v hlavě, když jsem se vrátila z školního výletu v Chrovatsku. Byla jsem děsně unavená, spálená, zakrvácená (no, částečně) a jediné, po čem jsem toužila byla teplá koupel a postel. Jet hned příští týden zase někam do pryč? Nemyslitelné! Ale po Chorvatsku, na které jsem se velmi těšila, jsem byla trochu rozpačitá. Zažila jsem tam sice pár fajn věcí a špatné to vyloženě nebylo, navíc jsem si jako trofej přinesla úžasné superman tričko, přesto ve mě některé události zanechávaly stopu hořkosti.
Pak jsem si vybavila Tinčino lanaření, abych s ní jela na Festival Fantazie a řekla si: "Fuck it. Slyšim dobře, autobus tam jede bez přestupů a já si vážně potřebuju mluvit s někym, kdo se ke mě nebude chovat jako k idiotovi."
A jak jsem si řekla, tak jsem udělala.

Když jsem pak v pátek seděla v palmičkové autobuse vedle Tinky a Rillanon, přičemž jsme na nádraží potkali dalších pár jihočechů, co směřovali na FF, ještě jsem tomu tak trochu nemohla uvěřit. A to už jsme frčeli směr Chotěboř...
No, co bych vám povídala. Bylo to boží. Bylo to ultimátně dokonale naprosto boží a tak moc úžasný, že nějak nedokážu popsat slovy, jaký to přesně bylo. Tak ale pokusím se....