Tak před tím koncem světa...

Jo, zítra končí svět, blablabla. Moje máma dokonce v obavě o budoucnost shlédla dokument o Mayích a vzniku kruhů v obilích, který se nás snažil přesvědčit, že je před námi skrytá nějaká zpráva...
Hm. Skvělé.
Protiargumentů, že svět přece jen zítra neskončí, už jsem slyšela tolik, že mě ani neláká je nějak všechny vyjmenovat. Vzpomínám si, že sami potomci Mayů tyto zprávy popřeli, někdo zase zdůraznil, že mayské počítání roků bylo jiné než naše, takže už se náš "konec světa" možná stal a tak dále, a tak dále...
Nejsmutnější ovšem je, jak k mayským proroctvím neustále dávají obrázky Aztéckého kalendáře.

Víte, já si myslím, že svět nikdy nekončí. Že se pouze mění... Jak to říkal starý pan Herakleitos, "Na ty, kdo vstupují do téže řeky, valí se jiné a jiné vody..." (ano, je to ta otřepaná fráze "nevstoupíš dvakrát do téže řeky")
Sokrates ho sice neměl rád a říkal, že je moc temnej (ale vážně! :D) , ale já si myslím, že Herakleitos uměl uhodit hřebíček na hlavičku. Prostě... svět se mění, je to přirozený proces, kteýr nelze zastavit. Lidé by nejraši byli, aby všechno kolem nich zůstávalo stejné - ale to není možné. I když přijde ten konec světa, jen těžko to bude náhlý zásah, Kdepak, bude to pomaličká evoluce... Změna.


A kdyby přece? A teď nemluvím o zítřku, ale o kterékoli budoucnosti. Pokud se přes nás někdy Vogoni pokusí postavit dálnici, nebo nám bude hrozit zásah meteorem, či se z naší populace stanou zombíci toužící po mozcích...
Ráda bych vám v tom případě řekla, že to byl fajn život. Asi jsem nic podstatného světu nepřinesla, žádný úžasný vynález, lék, ani umělecké dílo, ale to nevadí. Ono tak nějak stačí, že jsem byla.

Ale víte co... Konec je zároveň začátek. A ještě zajímavější je, že někteří vědci si myslí, že se nechystá konec, jenom velká změna. Něco, co nám převrátí svět naruby a zůstaneme nad tím zírat v údivu. (což by ten konec světa asi taky dokázal, ale což.)

Ha, ale dost filozofie. Na pottermore právě hodili prvních 7 kapitol Vězně z Azkabanu, takže se jde prozkoumávat!
(fanouškem až dokonce... :D )

Tak se uvidíme zítra! (doufám...)

Tenny

P.S. - Já si stejně myslím, že nás Doktor v případě nouze nejvyšší zachrání. ;)

Anastázie a její příběh

Už od děství zbožňuji animáky. Teď tedy nemluvím o nových 3D animovaných filmech, které ve velkém zahlcují naše kina, kdepak. Je sice pravda, že některé filmy dělané totu technologií jsou vážně úžasné, třeba takové Jak vycvičit draka, Wall-e, nebo Na Vlásku, přesto mé srdce zůstává u staré dobré 2D kresby. Má totiž kouzlo, jaké většina nových animovaných filmů nemá.
Skoro vždycky jsem dojatá u děl od Myazakiho a vůbec se nestydím, když si místo horroru pouštím staré Disneyovky. (třeba taková Mulan je boží... Nebo Malá mořská víla)

Ale film, který mi nejvíce zůstává v srdci, není tak známý. Anastázie, příběh ztracené ruské princezny, byl takový pokus jiného studia napodobit úspěch disneyovek... A přesto ho miluji víc, než všechny disneyovky dohromady.