neděle 6. ledna 2013

Kuchařská etuda s mletým masem

Mamce jsem koupila k vánocům tlustou kuchařku s názvem Hovory s řezníkem od Jany Florentýny Zatloukalové, kterou obdivovala v časopise Apetit. (ten odebíráme skoro celou dobu,. co vychází a mnoho jídel z něj máme ve stálém repertoáru) Nesmírně se jí líbil úryvek, který v daném časopise byl a tak jsem jako hodná dcera naklusala do knihkupectví a kýženo kuchařku koupila. Avšak poté, co máma během vánočních prázdnin kuchařku důkladně prolistovala, poznamenala, že je určená pro začátečníky, což ona se svými x-letými zkušenostmi s vařením jistě není. Dala mi ji k dizpozici a já si jí při snídani (a obědě a večeři - u jídla mám ve zvyku číst kuchařské časopisy a kuchařky všeobecně, i když vím, že je to nezdravé) prolistovala.
A byla jsem zasažena, vážení! Asi proto, že jsme naprostý kuchařský antitalent, který považuje za úspěch, když se mu povedou špagety nebo brambory a i uvaření polévky ze sáčku je pro něj věda. Pro jídlo však hořím pravou vášní, ač v rovině kuchařské spíše teoretickou.
A tahle kuchařka to vzala hezky od začátku. Nejsou tam ony obvyklá prohlášení, které slýchávám od babiček a čítám v některých jiných knihách, jako "dej to tam od oka", "duste do měkka" a podobně, které mě, kuchařku nezkušenou, uvádějí k šílenství. Kolik tam mám dát soli? Co znamená smažit na středním plameni? Na jak velké kousky to mám krájet?
Kromě všeobecné bezradnosti jsem také kuchařský puntičkář - receptů se držím do posledního puntíku, na "zhruba půl centimetrové" kousky jdu s pravítkem a časy pečlivě odměřuji. Jistě, u vaření je třeba jistá dávka improvizace, ale počítám, že tu získám až si budu jistá v kramflecích a to o sobě stále nemohu říct.
Obálka je super...

Tahle kuchařka pečlivě popisuje každý krok, ke každému receptu je podrobný rozbor a občas také něco k historii či k surovinám, vhodným použít. Potěšená tímto odhalením jsem se rozhodla něco uvařit...
A když mamka oznámila, že má maso, které by se mohlo umlít, hrdě jsem se nabídla ku pomoci.
Víte, vaření společně s mojí mámou je poněkud složité. Ona je nervózní, když jí někdo leze do kuchyně a pořád se rozčiluje. Krájíte zeleninu moc velkou a špatným způsobem, dáváte tam málo soli, když mícháte, stříkáte na zeď a tak podobně. Většinou vám po chvíli nůž/vařečku/lžíci/cokoliv vytrhne z ruky a dodělá onu činnost sama. Na moje námitky, že přece od začátku nemůžu krájet a míchat jako šéfkuchař, pak reaguje zlostným mručením.
Ve výsledku pak bohužel víc jak 50% celkového vaření obstarala moje máti a to mě příliš nenadchlo. Ne, že by výsledné masové kuličky v rajčatové omáčce nebyli dobré... Právě jsem snědla poslední zbytky k večeři a pochutnala jsem si. Máma sice tvrdila, že nebyly dost slané, ale bylo to právě její kuchařské oko, které předtím rozhodlo, že více solit netřeba.

Druhý den (tj. dnes) pak máma přišla s tím, že nám ještě polovina mletého masa zbyla. Navrhla jsem tedy, že můžeme udělat boloňské špagety, na které je v oné knížce také recept. Mamka ovšem kontrovala s tím, že se jí do vaření nechce a tak začala moje osamocená kuchařská mise.
Co bych vám povídala... vyhovovalo mi to mnohem líp. Mohla jsem si hezky rozvrhnout čas, jak jsem potřebovala, krájet mrkev i cibuli svým tempem a utéct si vymýt oči od pláče bez jakéhokoliv studu. (od cibule, samozřejmě... Musím říct, že do očí strašně štípe)
Pravda, kousky mrkve byly možná moc velké a rozhodně nestejnoměrné (a to samé platí i u dalších krájenýcj ingrediencí), ale to nic nezměnilo na mém pocitu zadostiučinění. Míchala jsem mleté maso s vervou nevídanou - obvykle považuje míchání za otravnou věc, ale tentokrát mi to připadalao neuvěřitelně uklidňující. Jediná nevýhoda byl kouř, který mi chvíli co chvíli, navzdory digestoři, zmlžil brýle.

Teď moje boloňská omáčka tiše probublává na sporáku a ve čtvrt na osm bude hotová. (ne, není to večeře, vaříme předem na zítra).
Pravda, mamka občas hodila očkem či poskytla radu (jako který olej mám použít, apod.), ale skoro celou dobu proseděla rozčilená nad obrazovkou pc v mém pokoji, kde se snažila odhalit tajemství posílání emailů.
Asi jsme si tak nějak vyměnili role...

Nu, to bude asi všechno...
Tak mi držte palce, ať se mi omáčka podaří. ;)

Vaše Tenny

P.S. - Sakra, asi si koupím od té autorky zbylé kuchařky! Ale mám jim dát přednost před Batmanem? Těžká to otázka... (pro mě :D )

2 komentáře:

  1. Takovou kuchařku bych taky potřebovala. :-) Doufám, že se špagety povedly.

    OdpovědětVymazat
  2. Tak když obětuješ sedm set, taky jí můžeš mít... :D

    Jup, povedly. Mě tedy chutnali moc. :)

    OdpovědětVymazat