středa 29. května 2013

Magie ticha - kapitola první

pozn.: Kapitola je zatím nezkontrolovaná, možná obsahuje gramatické chyby či překlepy, dostanu se k tomu snad zítra.

Kapitola první - Tisíc dvě stě třicet čtyři čarodějů

Magie ticha - anotace (nebo něco takového)

Pokud mě znáte osobně, nebo mě sledujete na fb, víte, že už mám šťastně odmaturováno (samé jedničky!), ovšem přijímačky mě teprve čekají, takže na blog pořád není čas. :/
Přesto mě včera zčistajasna zasáhla inspirace a začala jsem psát povídku, jejíž pracovní název je Magie ticha. Možná vymyslím ještě něco lepšího, co nezní tak lame, ale prozatím tohle.
Mám zatím napsanou pouze první kapitolu a je tu jistá možnost, že tu povídku nedopíšu. (nemám bohužel příliš talent k dokončování povídek)
Ale vidím to docela nadějně, protože psaní tohohle příběhu mě baví a mám také už vymyšlené, kudy se bude ubírat.

A čem to vlastně je?

O takových těch klasických věcech. Máme tu nějaké to dobrodružství, hromadu potíží, hlavního hrdinu Adama, co by nejraději strávil zbytek života zavřený v knihovně, ale osud rozhodne jinak, jednu poněkud bláznivou démonku Agátu, co se specializuje na překlady, hromadu magické lingvistiky, staré (a někdy i mrtvé) čaroděje, kteří mají názory na všechny a na všechno, služebnictvo jednoho domu v horách, včetně kuchařky, která neumí vařit a zahradníka, o kterém si všichni myslí, že je idiot (ale možná tak zdaleka nebude), najdeme tu i nějakou tu záhadu a možná dokonce vraždu... a také spory o tom, co nás vlastně dělá lidmi a zda potřebujeme slova, abychom mohli čarovat.
No, možná to nebudou tak klasické věci.
Tisíc slonů! Dobrodružství! Romantika! Napětí! Hodně ticha!

A co se týče varování... no, možná budete muset vystřízlivět z nějakých představ, které máte. A možná bude i slash...
Kdo ví.

(Kapitoly najdete když kliknete dole na štítek Magie ticha)

čtvrtek 9. května 2013

Jen doufám, že se z té maturity nezblázním...

Už jsem se vám neozvala hodně dlouho, ale to je proto, že mám plno práce a učení. Teda měla bych mít plno práce a učení, místo toho prokrastinuju a propadám depresím... No prostě klasika.
Ta zatracená maturita se začíná podepisovat na mojí už tak poničené psychice a sebevědomí a mým jediným přáním je už mít ten hnus za sebou včetně přijímaček, jinak se z toho asi sesypu... Beze srandy.