pátek 30. prosince 2011

Vánoce s nádechem hořkosti

Upozornění: Výlev! V tomto článku se nachází uplakaný, silně emocionální a možno neobjektivní obsah. Upozornění: Výlev!
(pokud vás výlevy nezajímají, přečtěte si rovnou Objektivní zhodnocení* na konci článku)

Když jsem byla malá, Vánoce pro mě byly událost. Už v listopadu jsem na ně byla natěšená, poctivě jsem loupala čokoládu z čokoládového kalendáře, ve škole jsme zpívali koledy a kreslili vánoční stromečky. A 24 jsme ani nemohla dospat, jak jsem se těšila. A do svých 12 let se mi na tváři vždy rozlila ona nefalšovaná radost a obrovské nadšení, když se balili dárky. Na fotkách to není vidět, ale já v sobě pořád mám ozvěnu toho pocitu, toho absolutního štěstí. Do 12 let jsme dostávala lego Belleville a milovala jsem to. Pak... no, nejvíc jsem se těšila na knížky, někdy na počítačové hry.

Tenhle rok... Jsme měli dospělácké Vánoce. Možná je to tím, že za pár měsíců už se budu moc legálně ochlastat, možná je to tím, že už jsem nějak dospěla duševně. Pořád jsem ta malá, nezodpovědná holka, přinejmenším v něčem, ale cítím tam tu strunu dospělosti. A štve mě.
Ještě ve středu, 22, jsme měli ve škole do čtvrt na pět a já psala dvě písemky. No, ve čtrtek mě bolela hlava a na Štědrý den taky. Vždycky jsem měla zabaleno všechno už 23, ale tentokrát jsem to dělala až 24 a ráno jmi bylo do pláče. Asi proto, že ode mě všichni očekávali, že nazdobím stromeček, ačkoliv jsem měla ze všech nejvíc práce a odmítali mi pomoc. (no, mamka možná víc, ale od ní jsem ani nic neočekávala) V tu chvíli jsem si s hořkostí pomyslela, že ty keci o tom, že by na sebe všichni o Vánocích měli být hodní, asi moc neplatí.
Možná je to tím, že jsme ateisti do morku kostí, takže Ježíšovo narození moc neprožíváme (teď už vůbec, když jsem byla malá, tak celkem ano). Ale přijde mi, že o Vánocích jsou naopak všichni ve stresu a našponovaní a žehlí si špatné svědomí charitami. (já do charit nepřispívám, jen málokdy. Asi to má cosi společného s mou pragmatickou povahou)

Pod stromečkek jsem dostala pár hezkých věcí, ale přišlo mi to tak nějak prázdné, oproti minulým létům. Asi proto, že už mě berou za dospělou. (ale brácha dostal víc dárků, a to je starší, tak nevím. Možná je to tím, že prarodiče mají rádi svého prvorozeného vnoučka) Bolela mě ten den hlava, takže na žádné nadšení nezbyly síly, akorát tak na suchý cynismus. Jako první dárek jsem vybalila ponožky, druhý rukavice... A brácha vybalil nejdřív knihy a pak tiskárnu. Nakonec jsem kromě toho dostala nějaké náušnice, kosmetiku, knížky (respektive, dvě knížky, jednu DrD příručku a tři komiksy, z toho dva jsem nechtěla a vůbec mě nezajímají), židly k pc a poukázku do knihkupectví.
Obvykle každý rok jsou s námi babička a děda. Už ani nevím, proč tenhle ne, jestli to bylo kvůli babiččině operaci nebo proto, že strejda s tátou došli k názoru, že už babičku nepotřebujeme, protože nejsme malí. (což bratranec a sestřenice jsou, pokud tedy berete 12 a 15 jako malé)
Druhý den ráno jsem jako obvykle vyrazili na únavnou cestu do Prahy. Každý rok jsme se celá část rodiny z maminčiny strany sešli na Božkově (rodinný dům, zdědili ho 2 moji strejdové napůl) a dali si krůtu, popovídali, ochutnali cukroví a tak dále. Tentokrát nic. Do Prahy se sice jelo, ale šli jsme naštívit jenom babičku, dědu a prastrejdu a potom jednoho mámina bráchu a jeho manželku, ale druhý strýc a jeho nová manželka se neobtěžovali ukázat. Bůhví co se zase děje mezi těma dospělejma.

Když jsme se 26 vrátili, upadla jsem do limba. Tak nazývám stav, ve kterém jsem o prázdninách - celý den jenom v pyžamu, neyvstrčím nos a nezvdednu se od pc či od knih, jenom když se jdu najíst či na záchod. A buď koukám na seriály, nebo tu yaoi či jiné mangy a vůbec. Celou tu domu jsem nesmírně unavená a nepoužitelná, chodím spát pozdě a ačkoliv vstávám v deset, jsem nevyspalá, unavená a nervózní. Možná je to tím, že jsem celý týden sama doma, nikdo se mi z kamarádů neozve (nemám odvahu se ozvat sama, když mi většina lidí řekla, že bude mít plno práce a že nejspíš nebude mít čas a že se kdyžtak ozvou oni) Inu a večer přijde má drahá matinka a místo přivítání se mi většinou dostame křiku a hněvu. Ze začátku jsem se snažila být akční, vyluxovala jsem, vyndala myčku, uklidila pokoj a kuchyň, ale když se mi stejně dostalo křiku a hněvu, tak jsem to vzdala. Proč se snažit, když za iniciativu se vám nedostane odměny ani pochvaly (dokonce ani povšimnutí, pokud tedy nedám hrnec na špatné místo)? Když na mě křičela dneska, tak jsem jí ani nerozuměla, co že to na mě vlastně křičí (uši stávkujou), což jí zase ještě víc rozčílilo.
Ach jo.
Nejhorší na tom je, že na mě křičí, i když za to může můj bratr, nebo táta. Předpokládám, že ten dnešní řev, kterému jsem nerozuměla, byl kvůli tomu, že jsem za a) použila nový sendvičovač (což udělal brácha, který s naprostým nadšením ignoroval jídlo v troubě a nechal ho tam pak špinavý. Taky jsme si dala sendvič, ale byl to jeho nápad a já jsem to potom myla) nebo za b) neudělala něco s jídlem v troubě. Buď se očekávalo, že bude snědené (což nechápu, když matka tvrdila, že je na večeři), nebo se očekávalo, že ho nějak upravím, či co.
Zajímavé je, že se na mě pořád rozčiluje, že jsem něco neudělala, ale nikdy  mi neřekne, že to mám udělat. (protože když mi to gřeba napíše na papírek, tak to z 99% udělám)

No jo, no.
Ale pořád si říkám, že je lepší mít za dnešní katastrofu naštvanou matku, protože to vždycky může být horší.
A navíc mi nejde napsat ta zatrachtilá recenze. :/


To bude asi všechno, Doufám, že vás ten výlev neunudil k smrti. :D

Tenny


OBJEKTIVNÍ ZHODNOCENÍ*:  Dlouhé odloučení od lidí přináší špatnou náladu. (stejně jako dlouhé sloučení s příliš mnoha lidmi) Vánoce jsou špatné vždycky, akorát že na ty špatné věci máme tendenci zapomínat. Matka měla špatný den v práci a je poněkud hysterická, nedělejte si sendviče v novém sendvičovači. Tento článek není třeba brát jako důležitý a věci v něm byli napsány pod vlivem špatné nálady. (počítá se stejně jako alkohol, či drogy, též zatemňuje mysl) Po výlevu, večeři a další půl hodině je již (moje) nálada v pořádku.

*objektivní zhodnocení patří pod všechny mé uplakané výlevy, kde pragmaticky shazuje moje uplakané žblepty a shrnuje obsah článku do několika vět

2 komentáře:

  1. Pozor, tento komentář je taky výlev :D
    Na Vánoce jsem nic nestíhala, vyráběla jsem dárky na Štědrý den, takže jsem doma kromě salátu s ničím nepomáhala a pěkně vlastnoručně jsem kazila náladu nejen sobě, ale i všem ostatním, kteří potřebovali pomoc, prostě luxusní pocit. Naštěstí se do večera podařilo všechno nějakým zázrakem dodělat (víceméně) a pod stromečkem už panovala příjemná atmosféra. Dárků jsem nedostala moc, ale trochu jsem to čekala. Velkou radost jsem měla z Adipose, antistresové hračky podle DW series. Moje nadšené poskakování a kníkání prý stálo za natočení :D Bohužel se včera roztrhl a začal na pacičce téct, takže mám po srandě. Navíc jsem ho ani nerozbila já. No, zkusím reklamaci, přinejhorším děda říkal, že se pokusí pomoct mi ho opravit.
    Ale aspoň jsem strávila velkou část prázdnin ve společnosti sestřenek, zejména Naruš, se kterou jsme se shodly, že herec Sherlocka je naprosto boží a překoukaly jsme včera celou první sérii (nemůžu se dočkat Belgrávie! :D). A Doktorův speciál mě výjimečně dojal téměř k slzám. Možná to nemělo bůhvíjak složitou a jedinečnou zápletku, ale přišlo mi to milé.
    Takže bych to shrnula: nejsi sama, komu se nepodařilo tak docela všechno, jak by chtěl, ale víš, jak to napsal Pratchett:
    Věci se prostě dějí. Čert je vem.
    Ty hezké si člověk užije a rád na ně vzpomíná, ty špatné se holt taky občas přihodí, ale přece si kvůli nim nebude kazit ty hezké. :)

    OdpovědětVymazat
  2. Vidíš, mě přišel tentokrát speciál Doktora slabší, ale ten konec s Amy... Ten byl fakt dojemnej, to musim přiznat. :)
    Co se týče rozbitých dárků, už za týden mi začali vypadávat stránky z komiksu, co jsem dostala. Začala jsem je v panice slepovat izolačkou, čímž jsem napáchala víc škody než užitku. :D Ale reklamovat nebudu, jelikož nemám účtenku a domnívám se, že takhle blbá vazba bude stejně u všech vydání.

    A jak říkám, tenhle výlev byl psán pod vlivem špatné nálady, proto vypadá, jak vypadá. :D Některé věci o vánocích byli určitě fajn.
    A Pratchett... No jo, ten má odpověď na všechno. :D

    A Sherlock už vyšel, jen počkat na české titulky. :D

    OdpovědětVymazat