Víte, je to už skoro dva roky od onoho neblahého incidentu, který obrátil můj svět naruby. Naneštěstí to nebylo jednorázové a tak si následky nosím dodnes a dost možná je budu nosit až do konce života. Špatné dny střídají dobré dny. Dříve bylo špatných dnů mnohem více než dobrých, hodily po týdnech, měsících. Teď dobré dny vybojovali mírnou převahu.
Za špatných dní leží doma schoulená do klubíčka na počítačové židli nebo v posteli. Zírám do obrazovky, užíraná strachem, bolestí a depresí. Když jsem v takový den donucena jít do školy, jsem nabručená, cynická, s nikým se nebavím a když už ano, častuji je věcmi nehezkými a ošklivými vtipy. S užíráním pozoruji, jak se lidé vesele baví a cítím se mizerně. Odkládám věci, i ty, které mě baví a dělám je ráda, má oblíbená jídla mi nechutnají a nemůžu spát.
Ve dny dobré cítím výčitku kvůli všem špatným myšlenkám, které mě napadali. Děkuji bohu, že jsem neuskutečnila mé nápady ze špatných dní a uvědomuji si, že jsem lidem křivdila. Najednou je všechno tak nějak jednodušší, klidnější, věci více dávají smysl.
Špatné dny nastávají v dobách, kdy špatně slyším. V uších mi hučí, nikomu nerozumím, mám strach jít do školy a zároveň se bojím toho, co zameškám.
Dobré dny nastávají, když slyším dobře. Když si můžu povídat s přáteli, aniž bych se neustále ptala, co říkali. Když můžu poslouchat hudbu a koukat se na filmy s dabingem. (ač stále dávám přednost titulkům) Když všechno ve škole zvládám a nemám z ní strach.
Za poslední dva roky jsem měla hodně špatných dní. Ve špatné dny je to jako když máte na zádech odporného zlotvora, který vás vysává a našeptává zlá slova a myšlenky. Občas mám pocit, že někteří lidé si získali obraz jenom z těch špatných dní a domnívají se, že se mi zhoršil charakter či že se ze mě stala mrcha numero uno.
Žádné komentáře:
Okomentovat