úterý 1. května 2012

Zla v povídkách aneb za co by Tenny vraždila

Kdo by řekl, že při prohlížení internetu zažije člověk tolik adrenalinu. Takové čtení fanfiction se někdy rovná extrémního sportu a já mám mnohdy zničené či špinavé brejle. (facepalmy se totiž s brýlemi dělají těžko)
Je to samozřejmě otázka vkusu a já si občas říkám - když to ten dotyčný (nebo častěji dotyčná) tak nadšeně píše, musí to mít nějako čtenářskou základnu, ne? Někomu se to musí líbit? Občas is ale říkám, někteří autoři jsou buď a) naprosto pomýlení a nemají tucha o tom, jak jsou jejich povídky pitomé/mizerné a nebo b) považují povídky za způsob vylévání stresu a jaksi jim nedochází, že je pak někdo bude číst.
Nemůžou přece očekávát, že to někdo bude číst, ne? NE?


poznámka: Veškeré věci, o kterých níže píšu, jsou zlem pouze dle mého názoru. Možná narazíte na lidi, kteří tito věci mají rádi a někteří autoři dokáží i s nimi vyčarovat dobrou povídku. Rozhodně se nejedná o žádný návod nebo "to nesmíte dělat", je to prostě seznam věcí, které mě v povídkách štvou.

Zlo první:
Songfic
-alias povídka udělaná na písničku. (pokud jste žádnou takovou neviděli - máte kus textu, pak kurzívou kus písničku, kus textu, atd. ...)
Neměla jsem ráda songfic nikdy, od té doby, co neslyším, jsem na ně alergická. Nevadí mi, když do poznámek k úvodu někdo dá odkaz na písničku, že to sedí k náladě. Nevadí mi, když někdo pojmenuje povídku podle píšničky. Když je ale text přerušován textem písně, je to neskutečně pitomé. Nedá se to číst. Zkuste si schválně přečíst songfic bez té písničky a zjistíte, že jsou to jen bláboly.
Songfic jsou většinou psané na dojemné písně, nebo na ty, ve kterých posluchačí hledají nějaká skrytý smysl či význam a většinou od známých skupin/zpěváků. Ve většině případů jsou songfic jenom citové výlevy autora, který právě v tento okamžik poslouchá onu písničku a říká si, jak ona píseň všechno krásně vystihuje.
Ještě horší jsou pak povídky, ve kterých se zpívá. Popis, jak postava ze sebe dojemně ždímá onu píseň a pak půl stránky textu té písničky. Ještě horší to je, když je píseň v japonštině.

Někteří možná namítnou, že si songfic nemůžu užít a mají pravdu - pro mě jsou všechny songfic jen hromada blábolů, protože si tu hudbu stejně pustit nemůžu.Ale upřímně, k čemu je povídka, která nefunguje bez jiného média?
Problém songfic dle mého názoru je, že autoři si povídky nepředstavují jako text, ale jako film - i s hudebním podkresem.Ve filmu funguje, když zní smutná hudba a hrdina nešťastně hledí do dáli/zpívá dojemnou píseň. V povídce si musíme pomoct jinými prostředky. Nacpat tam text nějakého hitu atmosféru neudělá.

Zlo druhé:
Přítomný čas
Nesnáším povídky psané v přítomném čase. Přijde mi, že si to autor ulehčuje a čte se mi to mnohem hůře než klasické povídky v čase minulém. Jsem ochotná to překousnout v případě, že se jedná o povídku v angličtině se zajímavou zápletkou (i když při tom chytám tik v obočí), ale v češtině? Ne, prostě ne.
Knížky přeložené z angličtiny nemohou změnit formu, ale myslím, že psát v přítomném čase by se v češtině prostě nemělo. Nemám k tomu žádný racionální důvod, jenom se mi to prostě špatně čte, což ovšem považuji za důvod dostatečný. Navíc takové povídky se těžko "přehrávají" v hlavě, když se odehrávají právě teď v tento okamžik. (navíc nedokážu se zbavit pocitu, že dříve se v češtině v přítomném čase nepsalo vůbec, že to přišlo až s vlivem angličtiny. Ble.)



Zlo třetí
OCC
- alias out of character, mimo charakter aneb když se postava chová úplně jinak než v předloze
Jsem ochotná akceptovat OCC, pokud je změna charakteru popsána a vysvětlena (např. povídka, ve které se stane z Harryho Pottera citově labilní člověk po ošklivém mučení od Voldemorta) nebo když je to zápletka povídky. (Proč se Hermiona chová divně? Co se stalo, je snad zamilovaná, nebo je to někdo jiný, kdo si vzal mnololičný lektvar?)
Ve většině případů ale dochází k OOC ze dvou důvodů. Zaprvé, autor neumí psát/nezná dostatečně předlohu a jednoduše nedokáže pracovat s postavou tak, aby se chovala tak, jako v knize/filmu/komiksu. Zadruhé, autorovi se nelíbí, jak se postava chová v předloze a pro potřeby povídky naprosto změní její chování. 
Druhý případ mi vyloženě leze na nervy. Nejvíc tím trpí chudák Severus Snape, který navzdory tomu, že nikdy nejevil chuť se angažovat v jakékoliv romantické či sexuální aktivitě (nepočítaje platonickou lásku k Liky Potterové), spí v povídkách téměř s každým. Jestliže chcete Snapea s někým zaplést, prostě musí dojít k OOC, takže drahý Severus je mimo charakter v povídkách skoro neustále.
Autoři velmi často z některých postav dělají blbce, aby jejich milovaná postava mohla skončit s jinou postavou, se kterou neskončila v předloze a tak podobně. 
Nejhorším případem OOC jsou pak vtipné či parodické povídky o Akatsuki (seriál Naruto), kde je skupina nebezpečných zabijáků pravidelně předělávána ve veselou bandu rozverných a nepochopených kamarádů.


Proč ne OOC? Protože čtu fanfikce, abych si přečetla o mých blíbených postavách a ne o někom, kdo s postavou sdílí jméno a vzhled, ovšem chová se jak po lobotomii.

Zlo čtvrté
Chválíme, ať se děje, co se děje!
Tohle se netýká ani tak povídek, jako spíš čtenářů. Nic není horšího než nekritičtí čtenáři, kteří vesele přikyvují, všechno se jim líbí a všechno, co někdo napíše, je veledílo. Buď to znamená, že málo čtou a neznají opravdovou kvalitu, nebo nemají vkus a nebo - což bych řekla, že je nejčastějí důvod - bojí se vznést jakékoliv námitky. (ať už mají strach z jiných fanoušků. nebo si to nechtějí rozházet u autora, nebo jim je proti srsti kritizovat...)
Milí čtenáři, tupé chválení ještě nikam nikoho nedostalo. Autor pak trpí pocitem, že je veleautor a poté buď ošklivě padne na zem (třeba když pošle něco do nějakého soutěže) a nebo se z něj stane arogatní parchant hluchý ke všemu, co obsahuje slova kritiky.
Žádná povídka není dokonalá a v každé se najde něco, co úplně nesedí. Ozvěte se. Možná vám autor nepoděkuje, možná vás obviní z osobního útoku . To někteří dělají, zvlášt ti mladší. Ale kritika a její přijímání prostě k životu aptří a třeba vám autor poděkuje. Ať už dřív a nebo později.

A že nikdo jiný tohle nepíše? Že bychom i za špatné povídky měli být vděční? A nebylo by prostě lepší pomoci těm autorům se zlepšit, než číst další a další špatné povídky?
Je to na vás.


Závěrem:
Existuje mnoho dalších zel, jako špatná gramatika, mizerná shrnutí, "Nenapíšu další díl, pokud nebudu mít dvacet komentářů u předchozího", Mary Sue, "Je to přece ff, můžu si psát co chci, ne?" a jiné. Na některá jste již jistě narazili a netřeba k nim cokoli dodávat, nad jinými se budu třeba rozčillovat příště.
A co vy? Co je pro vás největší povídkové zlo?

Zdraví vás Tenny

6 komentářů:

  1. Povídkové zlo... Když se upíři zabíjí steakem a místo polichocení se zplošťují. My Immortal je sice extrémní úkaz, zato přímo učebnicový příklad. Čím víc se do toho začítávám, tím víc mám z těch chyb radost. Ne, nejsem masochista. Nechávám si to předčítat na youtube, takže se mžu koukat, jak při tom trpí ostatní a ještě se zasměju a pořádně napiju (je k tomu hra se strašně složitými pravidly. Jednou ti je vysvětlím.). Když jsme u těch zel... Nenávidím překlepy a to i v normálních článcích.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. My Immortal je dobrý tak první, druhé přečtení, ale už mi leze na nervy, když na něj narážím všude.
      Napiješ? No jestli je to taková ta drinking game (která se tedy hraje s alkoholem, nevim, co piješ ty :D ), tak to je klasika.

      Hm, k překlepům jsem tolerantní. Každý se občas překlikne, nevidím na tom nic hrozného a prostě se to při zkontrolování přehlédne. (navíc je dělají všichni :P)
      Chyba je něco jiného, ty mi vadí. :D

      Vymazat
  2. Pěkný výčet zel, víceméně souhlasím. Možná bych třeba nebyla tak přísná, co se OOC u parodií týče. Karikovat postavy je podle mě princip parodie, i když se to autorovi vždycky nepodaří napsat dostatečně citlivě, aby se neurazili příznivci předlohy. Nepovedenou parodii pak jako zlo ale samozřejmě počítám. A s těma songficama tě naprosto chápu, mě taky nedávají smysl a to slyším poměrně dobře. :)
    Teď mě napadlo něco, co sice nemusí být zlem, ale často to zlem bývá: crossovery :D (Sama jsem jich pár napsala, musím to vědět :D) Za všechny příklady pak vydá nechvalně proslulá povídka FaCe ThE sTrAnGe (druhý nejhorší počin po MI, údajně).
    A když už jste hore zmínily to MI, hned v jeho první kapitole se vyskytuje další zlo, hojně k nalezení i v českých fanfikcích: autorka si plete popis postavy s policejní složkou o hledané osobě. Detailní popis tváře (a zejména očí), vlasů, líčení a oblečení je nutný snad jen tehdy, pokud je třeba identifikovat mrtvolu a není k dispozici žádný rodinný příslušník. Jinak, četly jste Měsíc v jináči? Esli ne, vřele nedoporučuju :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jenomže povedenou parodii, tu aby člověk hledal s lupou. :D Dobrou karikaturu charakteru pak jako OOC neberu, pořád je to ta postava. Právě ty povídky o Akatsuki většinou ani parodie nejsou, milé autorky často ani neví, co parodie je. :D

      Hm, crossovery se řadí k těm věcem (spolu třeba s OC nebo AU), které když se napíšou dobře, tak jsou v pohodě. Ale když blbě, je to zlo nejzlejší... XD (naopak songfic jsou třeba zlo vždycky :D)
      Mám pocit, že o tom FaCe jsem slyšela, ale někdo tvrdil, že to prý není autentické, že někdo jenom trollil, ale kdo ví. :)

      Vždy mě dojímá, když autorka popisuje pomalu i barvu ponožek. :D To je totiž informace, bez které nemůžeme žít.
      A Jináč jsem četla, Snape tancující nahý při měsíčku je klasika. xD

      Vymazat
    2. Parodie je zlehčení a zesměšnění fenoménu, o což se podle mě ty autorky skutečně snaží. Ale většinou to v rámci honby za vtipností přeženou tak moc, až těm postavám nezůstane dostatek původních vlastností, aby to bylo zábavné. Vzniká tak třeskutě vtipné veledýlo na úrovni Henryho Propera. Na druhou stranu, dlouho už jsem Konohu nepročítala, nechci se hádat :)

      Jasně, myslela jsem crossovery typu Stmívání/Harry Potter :D (omlouvám se, pokud někdo dokázal na tohle napsat byť jen nikoliv špatnou povídku, ale já ji zatím nečetla). Nevím, je klidně možné, že FaCe je trolling, ale ať už je to jakkoliv, číst se to nedá :D

      Jojo :) Já si to četla znovu po kouscích během DMD, vždycky mě to dokázalo povzbudit :D

      Vymazat
    3. Ale jo, já vím, že se snaží o vtipnost a o parodii, jenom tyhle povídky prostě nemám ráda. 3:D (protože nejsou vtipné, což je zásadní problém) A na konoze furt jsou, spolu s romantickýma patlaninama tvoří největší procento povídek. :D

      Tak možná nějakou crack fic, ale Stmívání v čemkoliv to hned zkazí. :D
      Ale ten tvůj crossover Doctora Who a Rychlých šípů byl náhodou dost dobrej. :D (Doctor who se dá ostatně crossoverovat s čímkoliv a dává to smysl :) )

      Vymazat