Už jsem se vám neozvala hodně dlouho, ale to je proto, že mám plno práce a učení. Teda měla bych mít plno práce a učení, místo toho prokrastinuju a propadám depresím... No prostě klasika.
Ta zatracená maturita se začíná podepisovat na mojí už tak poničené psychice a sebevědomí a mým jediným přáním je už mít ten hnus za sebou včetně přijímaček, jinak se z toho asi sesypu... Beze srandy.
Písemné zkoušky už jsou naštěstí za námi a byli celkem jednoduché - pokud tedy nepočítáte pitomě dvojznačný test z češtiny. Zvlášť test z aj jsem zvládla levou zadní za necelou půlhodinu. Se slohy už to bylo těžší, ale prý mám z češtiny jedničku (což mě nepřekvapuje, opravovali to učitelé z naší školy). S angličtinou si pořád nejsem jistá, udělala jsem tam jeden nebo dva kiksy, ale pokud cermaťáci nejsou naprosto šílení, tak to nanejvýš pravděpodobně dám.
Hlavní problém je, že si vůbec nejsem jistá sama sebou. Jedna poloviny mě řve "to dáš, na to se ani nemusíš učit, dyť dokážeš odrecitovat polovinu zlatého kolovratu zpaměti" a druhá "to nedáš, to nedáš, nauč se to všechno nazpaměť, jinak to prostě nedáš, katastrofa!" To je také dost podobné přístupu okolí. Moji rodiče kolem mého pokoje krouží jako supy a každou půlhodinu tam strkají hlavu s dlouhosáhlou přednáškou na téma "uč se, uč se, proč se neučíš, uč se!". Skoro jak nějaká hrací skříňka.
Druhou část mého okolí, tedy moji kamarádi, do mě naopak hučí, že to určitě dám, že to bude v pohodě, ať si věřím a podobné věci.
To je ovšem ten zásadní kámen úrazu, protože já si nevěřím. Prokrastinuju jako prase a následně propadám záchvatům viny. Spím mizerně a mám noční můry dokonce z toho, že jsem dlouho nehrála The old republic a co si moji spoluhráči asi pomyslí (zakázala jsem si to hrát, protože jinak bych nedělala nic jiného...) Nemluvě o nočních můrách z maturity.
Asi se na mě podepisuje to, že sedím doma. V dlouhých večerních a vůbec denních hodinách, když jste celý den sami, na vás často dopadá melancholie a depky. Prostě samota je živelná půda pro nadměrné přemýšlení (aka "overthinking", jak to výstižně nazývají v angličtině) a můžu vám říct, je to na nic. Já se svými sklony dělat si se vším, i naprostými hloupostmi (třeba "nevrátila jsem včas knížku do knihovny), nadměrné starosti, mám pocit, že se z toho zblázním.
Ne, že bych mohla jít ven (ven ve smyslu někam do společnosti, ne prostě nakouknout ven na sluníčko), protože to by mě zase mučili záchvaty viny, že se neučím. (ne, že bych se doma moc učila)
Je to no win situace.
Nejhorší je, že to učení je zoufale nudné a přijde mi bezpředmětné. Proč se mám sakra učit kecy stovky let mrtvého filosofa, které byli ještě ke všemu chybné? Bude se mi to v budoucím životě hodit asi tak, jako algebra. Tedy nijak.
Ale důkaz dospělosti je v naší společnosti prostě odrecitování nějakých věcích, které si musíte zapamatovat a pak je hned druhý den vypustit z hlavy. Úžasné.
Už mi to začíná lézt na mozek, a to silně. Mám fakt pocit, že se z toho zblázním... Když nemůžu spát už týden a půl před zkouškou, co budu dělat den před zkouškou?
Ach jo.
Pokud se už nikdy neozvu, nejspíš jsem skončila v Bohnicích. Pošlete mi tam někdo pohled.
Adios, amigos.
Vaše Tenny
To jsou mi ale silná slova, Ten.
OdpovědětVymazatUpřímně, nechci Tě tady zasypávat slovy: ,,To dáš". Můžu Ti akorát tak říct, že věřím, že to zvládneš a budu Ti držet pěsti :).
Je vidět, že potřebuješ si vyrazit do čajky na dračák :D. To musíme napravit :).
Jinak s tím učením, nestresuj se tolik. Pořád říkáš, jak máš samé jedničky, tak v čem je problém? :D.
Já třeba ve škole vegetuju a neučím se skoro vůbec, protože mě nic z toho, co se učíme nebaví. A to myslím vážně. Takže nevím, co budu dělat s maturitou nebo přijímačkami, asi se spolehnu na štěstí :D. Ale to je vedlejší :D.
Prostě, Tenny, klídek. Všechno se dá do pohody :).