pondělí 26. listopadu 2012

Jenom další depka (a psaní článků od ní pomáhá)

Když jsem začínala s blogem, dala jsem si takové předsevzetí, že budu psát alespoň 4 články měsíčně. Teď ale koukám, že konec listopadu je za rohem a já jsem teprve na čísle dva... (teď tedy tři, nu)
Nevím, čím to je, asi mám teď poslední týden či dva nějak horší období. Jako by se zlotvor deprese zase sápal z hlubin a já nejsem schopná cokoliv dělat - jenom prokrastinuju a prokrastinuju... Příští týden budu dělat jazykové zkoušky (FCE), ale zatím jsem se na to ještě ani nekoukla. Tedy, vzhledem k tomu, jak nás angličtinářka honí, nejsem nepřipravená, ale prostě se nedokážu donutit k učení.
Celkově vzato se cítím mizerně.
Strašně ráda bych vám řekla, že nevím proč, ale vím - ono se totiž v poslední době nějak nakumulovalo a jsem nějak na špatném bodě. Už pomalu zase začínám propadat sebelítosti a to je u mě mizerný znak. (většinou se to projevuje brečením ve sprše...)


Já po výsledcích genetického vyšetření... Ha.
Došli mi výsledky z genetického vyšetření. Tentokrát se to netýkalo uší, ale krve - a jelikož jsem člověk, co má štěstí přímo v kostech, ukázalo se, že jsem mutant.
Tedy, žádný Wolverine bohužel, mám nějakou blabla krevní mutaci, na jejíž jméno si teď nevzpomenu. Nejsem si jistá, jak moc velký problém by to byl u zdravého člověka, ale u mě je to taková hnusně nahořklá třeštička na dortu. Prakticky to znamená, že mám 10x větší pravděpodobnost, že se dostanu embólii (aka zacpe se mi žíla nebo céva a skončím s infarktem či mrtvicí), že potratím a tak podobně. A musím kvůli tomu přestat brát antikoncepci, takže hnusné a děsivé bolesti břicha jednou měsíčně, vítejte zpátky. Na dlouho jsem se vás nezbavila.
Je to tak trochu ironie... Až do šestnácti jsem se považovala za naproto zdravého člověka a nikdy jsem nebyla v nemocnici. o dva roky později mám víc zdravotních problémů než moji rodiče, kteří už na to začínají mít věk.

Kromě strachu ze školy, maturity a středeční písemky z mezinárodních organizací na 30 stran mám ještě mizernou náladu kvůli lidem ve škole.Tak nějak zjišťuju, že s nimi nemá o čem povídat, tedy kromě školy a i to je v poslední době ožehavé téma - když písemku zvořete, jste nazvání naprostými idioty, kteří nechápou jednoduché věci. (spolužáky, ne učitely) A když se vám povede, věnují vám zlé výrazy a mluví o šprtech. Víte, to by mi nevadilo, protože někteří lidé jsou prostě takoví. Ale dost to bolí, když to slyšíte od někoho, koho jste považovali za kamaráda a čekáte od něj, že váš povzbudí, když to pokazíte a pogratuluje, když to napíšete dobře.
Asi jsem možná prostě moc naivní a přeceňuju dobrotu lidské duše, nevím...

Občas si říkám, že jsem si tuhle situaci zavinila sama, protože minulý a předminulý rok, když jsme na tom byla psychicky dost špatně, tak jsem prostě neměla sílu se s lidmi bavit a socializovat. radši jsme někde seděla s notebookem nebo knihou.
A teď bych si třeba s lidmi ráda popovídala, ale přetáčejí moje věty, zesměšňují je, když nerozumím, tváří se, jak když jsem hloupá a beznadějný případ, kterému to nemá cenu říkat. Smějí se věcem, kterým nerozumím a nechtějí je opakovat.
A nejhorší je, že když odejdete zpátky na svoje místo, vidíte, že se tváří mnohem spokojeněji, než když jste seděla u nich.

Víte, jak už jsem řekla - kdyby mi tohle dělali lidé, které nemám ráda, nebo o kterých vím, že jsou netaktní... Ale když vám tohle dělají přátelé... Já nevím. A nejhorší je ta vyskakující myšlenka "zavinila sis to sama, když si se minulej rok chovala nemožně".

Ach jo.

No, hádejte co, uši zase zlobí. Sice celkem rozumím, ale hučí mi nich jak při hurikánu a musím si je zesilovat. Ještě to jde, rozhodně to nedosahuje stupňů v minulém roce, ale trochu se bojím, aby se to nezhoršilo, zvlášť když jsou příští týden ty zkoušky...

A pak ještě ty vyskajující výčitky svědomí, že zanedbávám ty lidi, kteří se ke mě nechovají jako výše zmínění (naštěstí také existují, i když se s nimi nevídám, narozdíl do těch nahoře, každý den)... Ale ta depka na mě asi nějak doléhá.
Tohle je velmi přesné a vystihující.
Zdroj obrázku
(tedy aspoň doufám, že to je původní autorka... Na tumblr aby se v tom čert vyznal. :D)


Vaše Tenny...

P.S, - Počítám, že příště to bude lepší...


2 komentáře:

  1. Milá Tenny, příště to bude určitě lepší!Nejste v tom sama, jak tak pozoruji kolem sebe, hodně lidem se s koncem roku všechno rozpadá pod rukama. Možná proto, aby do nového roku šli všichni tak říkajíc s čistým štítem. Tzn., co má vykrystalizovat, to vykrystalizuje, co se má podělat, to se podělá, co se má stát, to se prostě stane! Musíme věřit, že až se datum překulí do roku 2013, pak bude líp!A z rádoby kamarádů si nic nedělejte. Také jsem na tom byla podobně (také mám vadu sluchu, trpím tinnitem a vůbec..), ale beru to z té lepší stránky - mám kamarády, na které se mohu spolehnout, a to je daleko cennější, než tisíc známých, kteří stejně neexistují, když je člověk nejvíc potřebuje..Ale víte co? Mě se ty Vaše blogové příspěvky strašně dobře čtou, budu ráda, když se mi ozvete na mail romanap36@gmail.com. Díky a zatím se něčeho držte! Zdravím, romana

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji, jsem moc ráda, že se vám články líbí. :)
      Už jsem udělala první část zkoušky (tedy, mám ji za sebou, výsledky budou až v lednu) a cítím se o něco lépe... Naštěstí také už líp slyším. :)

      Vymazat