Menší zamyšlení o životě ( a také o Batmanovi)

Znáte takovéto období, kdy máte pocit, že je všechno na nic, nikdo vás nemá rád, že jste k ničemu a vaše budoucnost je hromada hrozivých věcí? Tohle mý období začalo někdy před více než dvěma roky a můžu vám říct, bylo to hnusný.
Ale teď mám z nějakého důvod pocit, že je to za mnou. Nevím, možná je to tím, že jsou prázdniny a já se pro jednou nemusím strachovat, že zítra ráno nic neuslyším. Protože i kdyby jo, skoro nic se tím nezmění. A víte co? Když se vzbudím, slyším dobře. Jasně, na chalupě to tak extra nebylo, ale tam i na dovolené se to dalo vysvětlit rozdílným tlakem. 
Možná, že až začne škola, začne i můj koloběh stresů, nocí beze spánku, hučení v uších a dalších srandiček. Ona se taky blíží maturita a bude to nejspíš nejtěžší rok na škole. (Samozřejmě, že se zatím nijak nepřipravuji. Vy znáte někoho, kdo už o prázdninách ano a viděli jste ho při tom? Můj bratr se nepočítá.)
Ale zatím jsem tak nějak... v pohodě.

(pozn.: Ten Batman je dolejc. Kdyžtak hledejte obrázek) 

Možná proto, že už je mi osmnáct a nabrala jsem nějaký ten selský rozum a psychicky jsem vyspěla. (jenom v některých věcech...) Možná proto, že jsem konečně pochopila pár věcí, co lidi říkaj na netu. Ono se to nezdá - dost lidí vidí internet jako semeniště zla, nenávisti, anonymních stalkerů, povrchních vztahů a zbytečné, neproduktivní zábavy. Ale když se koukáte pořádně, najdete tu i hromadu solidarity a lásky i od neznámých lidí, kteří vás podpoří když máte pocit, že je všechno na prd. Najdete tu i trochu moudrosti, která se překvapivě neskrývá ve fotkách se slavnými lidmi a jejich vznešenými slovy napsaných v hezkých fontech. Občas narazíte na slova, někdy i myšlená jako vtip, která nesou moudrosti mnohem víc. A hlavně zjistíte, že na světě je hromada lidí, co s vámi má něco společného.

Hromada lidí, kteří nejsou úspěšní, populární a krásní, rádi si ráno přispí a pizza či nutella je pro ně hotové nebe. Co rádi čtou komiksy, kouknou radši na zábavný akční film než na umělecký a tráví celé hodiny u počítače a nevidí na tom nic hrozného. Ale i když zrovna nejste třeba takoví, určitě na internetu najdete aspoň jednu osobu, se kterou máte něco společného, i když bude třeba z druhého konce světa. Můj oblíbený blog píše třeba slečna z Pákistánu. (muslimka a feministka, píše o... superhrdinech) A další moje oblíbená blogerka je z Bosny a Hercegoviny, jiná z Izraele a další z Austrálie.

Možná jsem v pohodě proto, že jsem zjistila, že i venku, tam v tom reálném světě, který vás tak rád kope do koulí (či jinam) se najdou fajn lidi. Takový, kteří s vámi rádi kouknou na animák, rádi si poslechnou, co máte na srdci a i když vás znaj, mají vás rádi. (nebo jim aspoň nevadíte) Hodně lidí se zavírá do té svojí škeble a vidí jenom ty lidi, co vám kazí den a nerozumí vám - ale jestli nemáte ve svém okolí nikoho, s kým byste si mohli pokecat, co zkusit někoho takového najít? Člověk nachází kamarády na těch nejdivnějších místech.

Možná jsem v pohodě, protože jsem včera byla na třetím Batmanovi a mělo to zatraceně dobrý konec. Od toho zatraceného Nolana jsem čekala skoro všechno, ale dobrý konec? Takový dobrý konec, po kterém jsem roztála a málem si mi chtělo zařvat: "Miluju tě, Nolane!", ačkoliv den předtím jsem na onoho režišéra byla spíš naštvaná? Neuvěřitelné, ale jde to. A ten konec byl boží. Ze začátku mě te film štval, ale pak to všechno kliklo a ... fakt se ti to povedlo, kámo. Fakt že jo.
Za Johna Blakea ti líbám nohy a doufám, že bude pokračování. A ne restart. A kdyby náhodou jó byl restart, mohla bych poprosit o Robiny? Hodně Robinů? A Batgirl, pokud možno? No, člověk může doufat. (ale ten crosover Superman/Batman doufám někdy bude. A někdy v takové budoucnosti, abych se toho dožila)

Možná jsem v pohodě, protože jsem si včera koupila zatraceně drahý Batman komiks za 590kč a měla mírné obavy, že budu investice litovat. Ale nelitovala jsem - byly tam nejen všichni záporáci, ale i všichni členové Batrodinky, které mám ráda (až na Damiana, ale ten malej skunk nemytá ještě v tý době neexistoval... Každopádně hned ten další komiks, co vydalo to samé nakladatelství, je o něm. :D ) A byl tam i velmi chytrý příběh, skvělá kresba, uvěřitelná romantická zápletka, které jsem držela palce a pro jednou, Bruce nebyl na zabití a nebyl jako obvykle ve svém depresivním módu. V tom komiksu je dokonce i Superman a Lois Laneová a samozřejmě nechybí Alfrédův britský sarkasmus. A i když jsem od začátku tušila, kdo je ten blb s obvazama na obálce (protože jsem četla komiksy, co přišli po tom), ten druhej mě vážně nenapadl...
Jsem vážně ráda, že tenhle komiks mám v knihovničce.

Možná jsem v pohodě proto, prostě že... proto. Jasně, pořád mám strach z budoucnosti, kdo ne. Pořád jsem děsný strašpytel a potřebuju dokopat k některým věcem. Na druhou stranu, konečně po tolika letech přání a uvažování můžou hrát naživo dračák. Mám lidi, se kterýma si můžu pokecat o všem (teď už ano, i o tom, proč jsou Robini tak úžasní...) Mám blog, na který jsem pyšná (i když ho skoro nikdo nečte :D ) a kam píšu, co si opravdu myslím.
Ne, že by mi život neházel nějaké ty klacky pod nohy, protože se mi rozbil notebook a je možný, že dám sbohem všem datům, co tam mám. Všechny moje komiksy, jejichž stahováním jsem strávila takovou dobu (aby bylo jasno, stahuju jenom ty, co se nedaj koupit). Kompletní 1-7 sérii Doctora Who i se všemi filmy, Torchwoodem a Sarah Jane Adventures. Všechny moje nedokončené povídky. A taky věci do školy, mňo...
Jenže život je prostě nahoru a dolů. Sice se mi rozbil disk, ale dostanu nový a navíc bude můj notebook konečně mít Widows 7 a ne jen Starter.
Pak je tu ta věc, o které nevím, co si myslet - navštíví nás sociálka. Říkám, si to brzy, teda. (protože přijdou kvůli mému postižení a to už mám ty dva roky) Nejvíc ve mě převažuje zvědavost, jak budou vypadat, na co se budou ptát a tak podobně.
Ale zatím jsem v pohodě. Víte co, možná zítra nebudu. Nebo za týden. Nebo po konci prázdnin. Depka ráda vyskakuje, když jí nejméně čekáte.
A pokud jste vy náhodou teď v tom období, které popisuju nahoře... Nejdůležitější je to nevzdat. Protože já sice věci vzdávám často a ráda, ale ty důležité věci, ty na kterých opravdu záleží - ty nevzdávejte. I když je všechno na prd, nikdo vás nemá rád a nerozumí vám a máte strach ze zítřka. Protože když to nevzdáte, dočkáte se. Přijdou zas dny, kdy všechno bude v pohodě.
Víte, ani jednou za celé to období mých depek jsem nepomyslela na sebevraždu. Na netu to vidím často a i jedna nebo dvě kámošky se mi s tím svěřili, že na to mysleli, ale mě to prostě na ten mozek nepřišlo. Možná proto, že jsem v hloubi duše optimista, i když jsem jinak pesmista. A já jsem fakt ráda. Protože bych strašně nerada prošvihla ty věci, co jsem teď prožila a lidi, co jsem potkala. a co ještě prožiju a potkám. Jasně, bude hromada hnusáren, co je ještě tam někdy v budoucnu. Ale těch fajn věcí taky.

Tak to prosím vás taky nevzdávejte, pokud se náhodou cítíte na dně. Vždyť to říkali i v Batmanovi: "Proč padáme, Bruci? Abychom se naučili zase se zvednout."
Třeba je to šťastnější období hned za rohem...

Vaše Tenny