Kdo že je na záhlaví?

Pokud nejste na mém blogu poprvé, asi jste si všimli, že jsem poněkud změnila záhlaví. Původně byly trochu drastičtější změny, ale nakonec to zůstalo jen u toho.
Aby bylo jasno - ten mladík nahoře rozhodně není kreslen mojí rukou. Nakreslil ho úžasný bůh komiksové kresby Marcus To a pochází z komiksu Red Robin od DC Comics, který před pár lety vycházel.
Na obrázku vidíme Tima Drakea, aka Robina číslo 3, v tom okamžiku působícího jako Red Robin. Komiks RR hodně doporučuji, protože má moc hezkou kresbu a dobrý příběh. Vypráví o událostech po té, kdy "zemřel" Bruce Wayne aka Batman a Dick Grayson, jeho nejstarší adoptovaný syn a první Robin po něm přebírá kostým. Tim odchází (no, spíš je vyhozený :D) ze své Robinovské pozice a podniká cestu po celém světe, při které se snaží najít důkazy, že Bruce ve skutečnosti nezemřel... A přitom se nebezpečně zaplétá s Ra´s A Ghulem a jeho Ligou stínů, který mu jako jediný věří, že "detektiv" je naživu.

Proč mám Tima v záhlaví? Jednak proto, že je to můj oblíbený Robin, i když mám ráda všechny. Četla jsem s ním nejvíc dílů a jeho vlastní série (pod jménem Robin) měla asi 160 dílů, které jsem všechny s nadšením přelouskala.
 Za druhé proto, že některým scénáristům po rebootu ruplo v bedně.  Konkrétně Scottu Lobdellovi, kterého teď polovina fandů nesnáší, protože se jednoho krásného rána rozhodl, že Tim Drake nikdy nebyl Robin. Upřímně doufám, že si to ještě rozmyslí  a změní to. (a jestli ne... nejhorší fandové jsou nasraný fandové) Tímto vyjadřuji Timovi podporu.

A proč vlastně píšu tenhle článek? Abyste věděli, kdo že je na tom záhlaví (protože mu není vidět uniforma a kdo nečte komiksy, nedošlo by mu to) a aby bylo jasno, že jsem to opravdu NEKRESLILA.

No, tak zas jindy.

Vaše Tenny

O počítačových hrách a hlavně o Rytířich Staré Republiky...

Ačkoli jsem počítačové hry hrála vždy ráda (a dodnes hraji), za "gamera" bych se určitě považovat nemohla. Nerozumím herní terminologii, hrají zásadně na lehkou úroveň. (ne proto, že bych si to ulehčovala, ale proto, že na se často nedokážu pohnout z určitého místa...) Přesto jsem nejspíš hrála víc her, než mnohé holky a rozhodně mi nevadí, když mně někdo chce zasvětit do nové. Akorát na onlinovky moc nejsem...

Menší zamyšlení o životě ( a také o Batmanovi)

Znáte takovéto období, kdy máte pocit, že je všechno na nic, nikdo vás nemá rád, že jste k ničemu a vaše budoucnost je hromada hrozivých věcí? Tohle mý období začalo někdy před více než dvěma roky a můžu vám říct, bylo to hnusný.
Ale teď mám z nějakého důvod pocit, že je to za mnou. Nevím, možná je to tím, že jsou prázdniny a já se pro jednou nemusím strachovat, že zítra ráno nic neuslyším. Protože i kdyby jo, skoro nic se tím nezmění. A víte co? Když se vzbudím, slyším dobře. Jasně, na chalupě to tak extra nebylo, ale tam i na dovolené se to dalo vysvětlit rozdílným tlakem. 
Možná, že až začne škola, začne i můj koloběh stresů, nocí beze spánku, hučení v uších a dalších srandiček. Ona se taky blíží maturita a bude to nejspíš nejtěžší rok na škole. (Samozřejmě, že se zatím nijak nepřipravuji. Vy znáte někoho, kdo už o prázdninách ano a viděli jste ho při tom? Můj bratr se nepočítá.)
Ale zatím jsem tak nějak... v pohodě.

(pozn.: Ten Batman je dolejc. Kdyžtak hledejte obrázek) 

Young justice - recenze

Young justice (dalo by se to přeložit jako Mladá spravedlnost, ale to zní pěkně blbě, takže to nikdo nepřekládá) je relativně nový americký animovaný seriál, který pochází z dílen DC comics.
(pokud vám to nic neříká, odkazuji vás na můj starší článek "Pár věcí o amerických komiksech")
Young justice byl také název komiksové série, která vycházela v USA v 90. letech, avšak my se budeme věnovat právě seriálu, který, navzdory názvu, nemá s touhle komiksovou sérii skoro nic společného.

O dovolené a jak se jako obvykle spousta věcí pokazila

Murpyho zákon říká, že to, co se může pokazit, se také pokazí. O dovolených to pak platí dvojnásob, protože z nějakého důvodu mají dovolené tendence se pokazit mnohem častěji, než dny normální, pracovní.

Tento rok byla naše dovolená… Nu, zajímavá. Nehodnotila bych jí pouze negativně, protože určitě přinesla mnoho zajímavých zážitků, ale popravdě, těším se domů strašně.

Jako každý rok jsme se vydali objevovat další část naší milované republiky (u moře už jsem nebyli pěkně dlouho) Již jsme navštívili Krkonoše, Orlické hory, Jizerské hory, Českou Kanadu, Český Les, Jeseníky a Krušné hory a další na řadě bylo České Švýcarsko. Protentokrát jsme si jako místo ubytování zvolili jistý hotel s polopenzí na doporučení známých – obvykle totiž býváme v apartmánech a vaří nám máma. (ž čehož moc nadšená nebývá)

The Amazing Spider-Man - recenze

Když se v kinech objevil nový Spider-man, bylo mi jasné, že ho musím vidět. Ačkoli mám spíše slabost pro "béčkové" a méně známé hrdiny, Spider-man je moje srdcovka už od dob, kdy jsem jako malá sledovala kreslený seriál na Fox Kids.
Narozdíl od většiny fandů jsem byla nový rebootem nadšená ještě před tím, než jsem šla do kina. Ačkoli je původní trilogie od Sama Raimiho poměrně kvalitní (i když třetí díl to totálně zazdil), já z něj byla spíše zklamaná. Hlavně proto, že Tobey Maguire, původní představitel Spider-Mana, vůbec neodpovídal mým představám o tom, jak by měl vypadat Peter Parker. Ať už vzhledově, nebo způsobem, jakým ho hrál - jako naprostého pitomce a ufňukánka, který si pořád jenom stěžuje, jak to má těžký, že je Spider-man a že ho Mary Jane nechce a nebo že ho chce a nemůžou spolu být... No hrůza. A MJ byla děsně uječená.

Jak jsem byla na Festivalu Fantazie...

Jak už jsem se tady na blogu zmiňovala, nejsem vůbec spontánní člověk. nesnáším náhlá rozhodnutí a akce a k riskování mám přímo odpor. Přesto se mi jednou za čas něco pohne v hlavě, tak nějak mi tak klikne a já provedu něco, na co bych za normálních okolností ani nepomyslela. Moc často to ale nebývá...
Tentokrát mi kliklo v hlavě, když jsem se vrátila z školního výletu v Chrovatsku. Byla jsem děsně unavená, spálená, zakrvácená (no, částečně) a jediné, po čem jsem toužila byla teplá koupel a postel. Jet hned příští týden zase někam do pryč? Nemyslitelné! Ale po Chorvatsku, na které jsem se velmi těšila, jsem byla trochu rozpačitá. Zažila jsem tam sice pár fajn věcí a špatné to vyloženě nebylo, navíc jsem si jako trofej přinesla úžasné superman tričko, přesto ve mě některé události zanechávaly stopu hořkosti.
Pak jsem si vybavila Tinčino lanaření, abych s ní jela na Festival Fantazie a řekla si: "Fuck it. Slyšim dobře, autobus tam jede bez přestupů a já si vážně potřebuju mluvit s někym, kdo se ke mě nebude chovat jako k idiotovi."
A jak jsem si řekla, tak jsem udělala.

Když jsem pak v pátek seděla v palmičkové autobuse vedle Tinky a Rillanon, přičemž jsme na nádraží potkali dalších pár jihočechů, co směřovali na FF, ještě jsem tomu tak trochu nemohla uvěřit. A to už jsme frčeli směr Chotěboř...
No, co bych vám povídala. Bylo to boží. Bylo to ultimátně dokonale naprosto boží a tak moc úžasný, že nějak nedokážu popsat slovy, jaký to přesně bylo. Tak ale pokusím se....