Pottermore - opravdu víc Pottera?

Pottermore.com před nějakou dobou vyvolal mezi věrnými fandy HP pořádnou vlnu. Nejdřív se spekulovalo, co že to vlastně bude a pak všichni chtěli hrát beta verzi, na kterou nebylo snadné se dostat. Dnes už je Pottermore přístupné všem (aspoň já neměla žádný problém s registrací), ovšem nabízí se otázka - Má vůbec cenu se na tu stránku přihlašovat?
Rozhodla jsem se Pottermore vyzkoušet. Původně jsem měla představu, že to funguje podobně jako takové ty "internetové Bradavice", čili RPG, kde hrajete za studenty či učitele a navštěvujete Bradavice. (přičemž těm já jsem nikdy na chuť nepřišla, protože většina lidí měla za postavy odporné Mary Sue, z čehož jsem dostávala osypky) Tato představa byla poněkud mylná, přesto nemohu říct, že bych registrace na pottermore litovala...

Na úvodní stránce se vás ptají, zda-li jste magičtí a vyplňujete několik osobních údajů - jméno, příjmení, datum narození, mail, zemi, odkud jste a také kolik HP filmů jste viděli a kolik jste četli knih. Po ověřovacím mailu získáte přihlašovací jméno. Ano, získáte - na pottermore si nemůžete vymyslet vlastní nick, dají vám na výběr asi z pěti variant, jedné šílenější než druhé, které se skoro nedají zapamatovat. Většinou se skládají ze dvou slov a nějakého počtu čísel. Já si vybrala jedinou přezdívku z nabídky, která v sobě měla pouze 4 čísla - na pottermore mě najdete pod nickem OwlStone9630. Jako důvod na pottermore uvádějí ochranu osobních údajů. (může se to zdát přehnané, ale nesmíme zapomenout, že na pottermore se hlásí hromada malých děcek, které o ochraně osobních dají neví nic a jsou schopné si do profilu napsat napsat úplně všechno, včetně čísla maminčina účtu)

Red Hood and the Outlaws - překvapivě dobrý komiks

EDIT: Tenhle článek už tak moc neplatí, protože čím víc se začítávám do původních DC komiksů, tím víc na komiksu nacházím nějaké chyby. Red hood and the outlaws je tedy moc zajímavý komiks, pokud o postavách nic moc nevíte a předtím jste s nimi nic nečetli, ale jinak... nejspíš budete znechuceni.  Zvlášť mě tak trochu štve ta situace ohledně Kory.
I když možná se mi to líbilo, protože všichni tvrdili, jak je to hrozné. Však to znáte, já jdu proti proudu. Kresba ale pořád nic moc. Ještě uvidíme, ale Jasona mám celkem ráda, tak mu dám šanci. ;)


V minulém článku jsem se zmínila o komiksu Red Hood and the Outlaws s tím, že mě odradila jeho zvláštní kresba. Dnes jsem se rozhodla to překousnout a ještě jednou se zkusit začíst - a velice mě překvapilo, jak rychle a snadno to šlo.

Už slovíčko "outlaw" v názvu naznačuje, že tenhle komiks nebude o veslých superhrdinech, kteří zachraňují koťátka ze stromů a převáději babičky přes ulici. (outlaw znamená mimo zákon, psanec, vyhoštěnec) Kdepak, tahle parta má spíše blíže ke zločincům než hrdinůn a nebojí se zamazat si ruce.

Roy Harper snad kdysi býval superhrdinou, dneska je však spíše lidskou troskou. Vypadá jako feťák, má problémy s pitím, nemá žádné přátele a je na mizině. Aby to bylo ještě lepší, nejspíš ho brzy popraví za zločiny které nespáchal v nějaké zemi na středním východě, kde o demokracii v životě neslyšeli.
Koriand´r (nebo také Kori či Starfire)  je rusovlasá mimozemšťanka, která se narodila jako princezna. Bohužel velmi rychle ji její vlastní sestra prodala do otroctví a ona musela bojovat o život. Nyní žije na Zemi a dost se snaží, aby o tom nikdo nevěděl - lidé se jí totiž bojí a nenávidí ji, protože je jiná než ostatní a také kvůli jejím schopnostem.
Jason Todd (aka Red Hood) je psychopat, jak by vám řekl každý lékař z Arkhamu. Dřívě byl Robinem (konkrétně číslo 2), tedy do té doby, než mu Joker rozmátil obličej páčidlem a nechal ho vybouchnout. Jason to samozřejmě nepřežil, ale z neznámého důvodu ho nějaká vyšší síla vrátila zpět do života. Už to ale nebyl ten samý Jason jako dřív. Red Hood je posedlý pomstou, kterou touží vykonat nejen na Jokerovi, ale i na Batmanovi, kterého viní ze své smrti. A je ochoten jít přes mrtvoly...
Tito tři spolu zformují jakýsi zvláštní tým-netým a vzájemně si hlídají záda. Ví moc dobře, že by je zbytek superhdinů nepřijal a tak si žijí tak nějak po svém. A občas po svém také páchají nějakou tu spravedlnost...Protože občas musíte bojovat proti kriminálním živlům jejich vlastními zbraněmi.

Když jsem četla Outlaws poprvé, celkem mě odradila kresba. Jason občas vypadal jako holka, vše je kreslené takovým zvláštním roztřeseným stylem a taky mě moc nenadchl, jak autoři oblékali Starfire. (nebo spíš neoblékali) Na můj vkus toho ukazovala až moc.
Ani k postavám jsem z dřívějška neměla bůhví jaký vztah - Roy byl pro mě ten zrzavý čahoun z Young Justice s ptačí mozkem a rádoby drsnými keci, Starfire jsem měla zaškatulkovanou jako přehnaně teatrální ex-přítelkyni Dicka (prvního Robina, nyní Nightwinga) a Jason... V předchozích komiksech byl vždycky děsně otravnej. Objevil se vždy v novém kostýmu, ovšem se stejnými keci a pořád prudil Batmana, dokud nebyl zpacifikován. (pak ovšem utekl z vězení a začalo to nanovo... kolik vystřídal těch kostýmů, asi čtyři?)

Proto mě tolik překvapilo, že jsem si všechny tři při druhém přečtení hned zamilovala. Z Kori se vyklubala fajn holka, co nepotřebuje, aby jí nikdo zachraňoval a naopak až s téměř mateřskou trpělivostí zachraňuje z prekérních situací Jasona s Royem. A její přístup k sexu mě pobavil. (a pohoršil veškeré americké pruderní matky, které jí označili za lehkou děvu a i hůře) Ale co je špatného na tom, že si žena spí s kým chce, aniž by se vázala? (navíc Kori je mimozemšťanka, takže jí to asi ani nepřijde divné) Je prostě svá.
Roy je taky fajn - obstarává nejvíce hlášek, neustále mluví a je takovou nejvíce lidskou složkou týmu. Občas mi připomíná rozpačitého teenagera, co se ztratil na cestě. Vzpomínky na jeho souboj s Krokoušem mě dojali.
Ale nejvíc se mi líbil přístup, jakým autoři udělali Jasona. Konečně přenesl přes tu věc se svojí smrtí a stal se z něj takový trochu Dexter. Suché, černohumorné hlášky, neváhá zabít člověka (a narozdíl od jiných členů Bat-rodinky používá zásadně střelné zbraně), ale má pevný morální kodex. Jistě rozpoluplná postava, ale mnohokrát jsem ho měla chuť pořádně obejmout.
Navíc je, jak se ukázalo, ochoten spolupracovat se zbytek svojí povedené rodinky. Když se šel nasnídat s Timem (aka 3. Robinem, nebo také Red Robinem), mé srdce zaplesalo.


Pokud se přenesete přes neobvyklou kresbu a oprostíte se od předsudků, získáte v Outlaws porci kvalitní zábavy, zajímavé postavy se zajímavou psychologií a minulostí a dobrý příběh.Outlaws jsou prostě svý... A proto je přece zbožňujeme, ne? (ostatně černobílé postavy jsou nudné)


Vaše Tenny

Co z New 52 stojí za přečtení?

Pokud se aspoň trochu zajímáte o komiksy, jistě víte, že DC comics (viz můj předchozí článek o komiksech) již v minulém roce začalo obrovský reboot všech vydávaných sérií. Prostě šlus, jedeme úplně od začátku, zapomeňte na všechno, co jste si dosud přečetli. Pravověrné fandy to samozřejmě naštvalo, ale na druhou stranu to přilákalo spoustu čtenářů nových, jelikož není třeba znát tuny předchozí historie a vývoje té či oné postavy, abyste si komiks mohli užít. Dalo by se říct, že to byl od DC chytrý tah, protože má prý po dlouhých letech konečně vyšší prodeje než konkurenční Marvel.
Nová rebootová řada je nazvaná New 52, přičemž 52 značí počet nových sérií. Není samozřejmě v lidských silách sledovat všechny... Já sama nyní sleduji 6 sérií.
Co jsem si všimla, překvapivě dost sérií se netýká klasických superhrdinů. Jedna série je podle seriálu Supernatural, je tam i kovbojka, upířina a jiné, ale o těch nemám žádné info, jelikož jsem je nečetla. (komiksy tohoto typu mě neberou) Také je poměrně dost týmovek, aby se v tom čert vyznal. (navíc když se jmenují podobně, je v tom bordel - máme Justice League, ale také Justice League International a Justice League Dark)
Jinak je ale New 52 vhodná nejen pro zažrané komiksové fanoušky, ale i pro ty, který s komiksy teprve začínají a rádi by o nich věděli víc.

Jaké série z New 52 vám tedy mohu doporučit?

Zásadní nedostatek mého charakteru

V angličtině se tomu říká "flaw" a je to taková ta chyba vaší osobnosti, kterou má každý. Prostě nejsme dokonalí, že ano. Akorát to někteří maskují lépe a jiní hůře.
Dneska jsem hodně přemýšlela o tom mém. Ne o všech, jenom o tom jednom, který se projevuje snad nejčastěji a nejvíce. Všímají si ho i ostatní lidé a byl mi mnohokrát vyčten, ať rodiči, přáteli či těmi, se kterými se znám jenom přes net.
A jaký že to je nedostatek?
Vzdávám věci předem. Jak matka dnes ve výbuchu vzteku pronesla, házím flintu do žita a utíkám před bojem.
A své útěky si umím vždy hezky odůvodnit. (I když někteří mi dost nahrávají - jako otec, který mě přihlásil na jistý kurz, aniž by se mě vůbec předem zeptal, jestli mám čas a chci tam chodit. A pak se diví, když tam nechci...)
Nevím, čím to je. Možná tím, že jsem pesimistka a vidím všechno černě. Možná proto, že jsem líná a prostě se ni nechce vydávat to nadbytečné úsilí. Možná proto, že příliš neoplývám odvahou a mívám z věcí často i iracionální strach. Nebo jsem se s tím prostě narodila, bůh ví.

Nemám ambice. Nemám takové ty Narutovské sny, kdy se někdo snaží dosáhnout svého snu a cíle za každou cenu. Já životem proplouvám. Nejdůležitější je tady a teď, ne to, co bylo, či to, co bude.

S tímhle nedostatkem nic neudělám. Jo, možná bych mohla, ale prosím vás... Já bych to vzdala předem. Tak by bylo fajn, kdyby mě lidi prostě brali takovou, jaká jsem. Nebudu se měnit jenom proto, že se to někomu nelíbí, protože to bych to už nebyla já. A navzdory tomu, co byste si mohli myslet, já mám sebe samu docela ráda.

A to by bylo vše.

Howgh.

Tenny

P.S. : Ne, tento blog jsem ještě nevzdala předem, jenom se mi nechce nic psát.Asi bych měla číst méně úchylných fanfikcí.

I don´t want to be an otaku anymore...

(poznámka: tento článek byl napsán pod vlivem okamžiku a tudíž může být neobjektivní)

Když mě asi ve dvanácti nebo v jedenácti chytla mánie zvaná anime, naivně jsem věřila, že mi vydrží až na do smrti. Že ve třiceti budu stále hrdě koukat na nové díly Naruta a svým dětem nebudu pouštět kreslené seriály ve stylu Winx a jiných ptákovin, nýbrž Inuyashu, Krále Šamanů a Rurouni Kenshina. Ale ještě mi není ani osmnáct a už mám chuť vypadnout ze všech míst, která by mi mohla přinést přízvisko otaku. Není to tím, že bych se styděla za svoje anime období nebo že mě mangy přestaly bavit, ne. Pořád je čtu a dělám to ráda, i když je teď často prokládám americkými komiksy a hranými seriály. A ještě pořád mi prohlášení typu "anime jsou blbosti pro děcka" hýbají žlučí.
Ne, za onou naprostou nechutí vůči slovu otaku nestojí anime ani manga, nýbrž ostatní jedinci, kteří se tak nazývají. Přijde mi, jako by se celá ta skupina přetransformovala v jakousi hysterickou bandu fanoušků Tokio Hotel, až na to, že tam není ten Tokio Hotel, ale třeba Naruto.
Že "noví otaku" šmahem odsuzují mé milované anime série a vytahují se s novými, které nemají ani kouzlo, ani pořádný příběh jsem se smířila. Každý má holt jiný vkus.
Že ti "noví otaku" nejsou schopni používat google a ptají se na každou pitomost, nad tím jsem mávla rukou. To dělají lidi všude. (a na druhou stranu, najde se určitě i dost nových otaku, kteří ho používat umí)
Že nejsou schopní dát titulky k videu, neznají jiný zdroj než uložto a pořád prudí, když že bude další díl/překlad, fajn. To se děje i v jiných fandomech.
Že je pro ně konec světa, když anime/manga není v češtině, to jsem taky ještě chápala. Holt ještě nemají tak velkou slovní zásobu v angličtině či jiném jazyce.

To, že po mě chtějí, abych přispívala na pitomé stránky s překlady, už mě naštvalo. Nemám nic proti peněžní podpoře, když daná tvorba za něco stojí, ale proč bych sakra měla přispívat stránkám s hnusným designem, urážlivými admini a často mizernými překlady? (a ano, narážím na jistý server)
Další věc, co mi naprosto vzala chuť angažovat se v české otaku komunitě, byla očividný konkureční boj mezi překladatelskými skupinami. Jeden na druhého akorát hází špínu, deset skupin překládá jednu mangu a jiné zajímavé zůstávají ležet bez povšimnutí. Pitomý systém čtení, stahování a mizerná kvalita tomu také nepřidali a nejmíň rok už jsem se k žádnému českému překladu mangy ani nepřiblížila, nepočítám-li Naruta z Konohy. (anime nesleduji)

Ale to by se ještě skousnout dalo. To se přece netýká celé otaku skupiny, to se vždycky jenom objeví nějaký ten blbeček, co je vidět, říká mi mozek.
Jenže co mě opravdu zvedlo mandle byla dnešní diskuze, na kterou jsem nechtěně narazila na tom zatraceném facebooku. Všichni otaku se tam nad něčím rozčilovali a já si říkám - co je tak bere? Někdo označil anime za blbost?
Byli naštvaní, protože nakladatelství Crew vydá Bleach.
V komentářích následoval pláč, že techniky byly přeložené do češtiny, že na jména byla použita české transkripce a že tudíž crew zmrvili celý Bleach, DN a jiné. A že by raději neměli vydávat nic a že amatérští překladatelé jsou stejně nejlepší.

V jednom okamžiku se mi vybavili ty okamžiky kdy jsem nešťastně sháněla mangu všude možně po internetu a zoufala si, proč si prostě nemůžu zajít do knihkupectví. Když jsem louskala divný anglický překlad na miniaturních stránkách, protože český neexistoval a jiná verze anglického taky ne. Vybavila se mi ta radost, když jsem v knihkupectví objevila Královnina rytíře (což ani nebyla manga, nýbrž manhwa) Jak jsem byla nešťastná, když nakladatelství talpress i zonerpress psali, že nemohou vydat delší série než určitý počet volume, protože by je to zruinovalo.
V tu chvíli mě napadlo, že už vážně nechci, aby mi říkali otaku. Zítra možná změním názor, ale teď si dovolím zůstat znechucená.

Ach jo.

Vaše Tenny

P.S. - Později se na obranu proti blbostem na fb zvedlo několik osob, ale většinou to byli staří harcovníci, kteří stejně jako já nechápali onu upřímnou zášť vůči české transkripci.

Pár věcí o amerických komiksech

Chtěla jsem původně napsat recenzi na Young Avengers, komiks, jehož poslední číslo vyšlo minulý týden. (a já si nejsem jistá, jestli mám autora milovat nebo nenávidět, je pomalu horší jak Steven Moffat) Jenže jsem se zamotala do vysvětlování a dalšího vysvětlování... Protože jak chcete psát recenzi na Young Avengers, když většina lidí ani pomalu neví, kdo že jsou to ti Avengers? A když jsem v rozhovoru s jednou kamarádkou nadávala na DC, ukázalo se, že nemá ani ponětí, co že to vlastně je. A někdo se pod žebříčkem Nejlepší hrdinové Marvelu naprosto vážně zeptal, kde je Batman a Superman.
Komiksová gramotnost českého obyvatelstva je naprosto tristní. A pokud i vy patříte k lidem, kterým předchozí odstavec nic neříkal, nezoufejte! Tento článek by vám mohl pomoci.

Poznatky za tento týden (5 -11.3. 2012) - Překladatelé, poníci a Watsonová

Co se událo tento týden, shrnuto v podobě krátkých poznámek, glos, připomínek, postřehů či povzdechů. (možná ještě něco přidám) Doufám, že takovýto seznam se zde objeví častěji.

• Amatérští překladatelé se uctívají a profesionální pranýřují. Viděla jsem, jak v diskusi málem sežrali nebohou překladatelku, která přeložila několik jmen postav jinak, než si fandové představovali. Na crew.cz vícero lidí prohlásilo, že si nekoupí vydání Bleache, pokud nebude ponechán výraz „shinigami“. Naopak Lali narazila na anglický překlad, kde autorka cpala do horního řádku své osobní poznámky typu: „Tahle věta je skvělá!“ či „Ten herec je úplně boží, já ho žeru!“ a nikdo neřekl ani popel. Opovažte se vytknout pravopisnou chybu či nepřesný překlad, oni to přece dělají zadarmo!
• My little pony – friendship is magic je celkem dobrý seriál. Je děsivě přeslazený, naivní a postavičky jsou nádherně stereotypní, ale včera jsem se přistihla, jak si na ulici prozpěvuji znělku. Má to totiž něco do sebe… Asi by nebylo od věci stáhnout další díly. Jo a nejlepší je Twilight Sparkle!
• V noci jsem měla tu nejděsivější noční můru. Obsahovala nádhernou pocukrovanou koblihu s domácí marmeládou a rozzuřené školní kuchařky, které jí nechtěli vydat. Slovní boj, který o ní nastal, se dá přirovnat ke druhé světové.
• Píseň ohně a ledu se nebezpečně blíží k vrcholu mé knížní topky. Jen se bojím, aby si to nepohoršila Hostinou pro vrány. (též dokoukaný seriál, ještě že je nová série už 1. dubna)
•  Lucy Liu bude hrát Watsona v novém americkém zpracování Sherlocka. To jim nestačí jako ženský element paní Hudsonová? A jak proboha dopadne slečna Adlerová? (rada pro scénáristy- souboj mezi Watsonovou a Adlerovou v bahně by vám mohl přidat nějaké ty plusové body, jelikož teď ještě před začátkem jste hluboko v mínusu) Každopádně americká homofobie (hlavně aby tam nebyli žádné narážky) mne nepřestává překvapovat. Doufám, že v zájmu rasové korektnosti bude Mycroft černoch. (a Sherlock bude jeho adoptovaným bratrem)
• Při vymýšleni zápletky do dračího doupěte mě chytá lehká panika. Hledání surovin do elixíru, jehož hlavní složkou jsou trpasličí chlupy z nosu, asi není nejlepší nápad. Každopádně, úderná skupina složená z hobití mágyně, trpasličí vyzvědačky, krollí vědmačky a barbara hraničáře neustoupí před ničím.